Osvícenství choromyslného císaře, aneb, Zklamal Josef II. ve všem, co podnikl? - Josef Šváb

Osvícenství choromyslného císaře, aneb, Zklamal Josef II. ve všem, co podnikl? - Josef Šváb

Nakladatelské údaje: Olomouc: Společnost J. L. Fišera v Olomouci, 2007

Rozsah: 96 s.

Anotace:

Není

Hodnocení:

2/10

Komentář k hodnocení:

V dnešní době jsou tvrdě odsuzovány chvalozpěvné publikace, které byly sepisovány na oslavu daného panovníka (případně historické osobnosti). Stejně kriticky by však měly být odsuzovány publikace, které se zaměřily pouze na to špatné, co popisovaná osobnost vykonala či nevykonala. Tato publikace patří mezi absolutně kritické publikace na adresu císaře Josefa II. Odsuzování tohoto panovníka lze poznat již z názvu: Osvícenství choromyslného císaře... Na prvních 50 stranách vás překvapí častá citace z široké škály publikací. Je jasné, že autor MUDr. Josef Šváb, asi nebude patřit mezi nejlepší historiky, kteří by mohli kvalitně zpracovat císařův životopis. Potom tedy nechápeme, proč se do takovéto publikace vůbec pustil. Tak trochu to působí směšně s tím, kolik chvalozpěvů na něj pěje v předmluvě a životopisu (ano, slyšíte dobře, 96 stranová publikace obsahuje 4 strany životopisu MUDr. Švába) J. V. Musil, který je mimochodem i součástí vydavatele, takže s objektivním hodnocením příliš počítat nemůžeme. Po tomto ne příliš působivém začátku však autor navazuje kapitolami, ve kterých už působí mnohem schopněji, neboť se věnuje nemocím, které císaře Josefa II. ovlivňovaly. Zde nemáme nic (pokud se nezaměřujeme na příliš negativní tón této publikace, jak jsme již zmínili výše), co bychom autorovi vytkli.

 

Na závěr ještě dvě poměrně zásadní chyby, které tuto publikaci naprosto degradují:

Už v předmluvě (byť ji nepíše přímo autor) si autor stanovuje za cíl podat "bohatý faktografický materiál, důkladně vědecky zpracovaný a čtenáři srozumitelně vyložený". Srozumitelnost výkladu je minimálně nedostatečná. S větou: "Autor popisuje historickou skutečnost s akribií, uměřeností a diskrétnosti.", se ztotožnit rozhodně nemůžeme. Autor tak svůj cíl jednoznačně nesplnil.

Druhou, snad ještě výraznější, chybou je nesprávnost citací. Tato chyba je nejvíce vidět v prvních 50 stranách, a to v publikacích od Weissensteinera (dílo Synové Marie Terezie) a Magenschaba (dílo Josef II. Revolucionář z boží milosti). U Weissensteinera je tato chyba vidět mnohem více, neboť ho autor citoval celkem 23krát a vždy to bylo ze strany 160. To mi přijde minimálně dosti pochybné. Absolutní lží je pak citace od Magenschaba. Ten cituje nejčastěji ze strany 89 nebo 248 (z celkem 71 citací od tohoto autora se téměř všechny odkazovaly na tyto dvě strany). A protože odkaz na stranu 248 neexistuje (dílo Josef II.: revolucionář z boží milosti má pouze 246 stran), můžeme s obavami váhat, zda uvedené citace jsou pravdivé.

Tuto knihu, vzhledem ke klamání čtenáře, nemůžeme v žádném případě doporučit.