Habsburkové bez říše: historie rodiny od roku 1918 - Dieter Kindermann

Habsburkové bez říše: historie rodiny od roku 1918 - Dieter Kindermann

Nakladatelské údaje: Praha: Ikar, 2013

Rozsah: 300 s.

Anotace:

Autor, osobní přítel rodiny Habsburků, se zaměřil na období od roku 1918, kdy císařská rodina 13. listopadu uprchla ze zámku Eckartsau do ciziny, až po současnost. Popisuje exil na Madeiře a smrt posledního císaře Karla I. roku 1922, boj mladého Otty von Habsburga proti nacistům a jeho osobní vývoj k příkladnému evropanství, slavnostní pohřeb excísařovny Zity, spor o habsburské dědictví a debaty o zákazu vstupu Habsburků na rakouské území, stejně jako otázka, proč se nikdo z Habsburků nesměl ucházet o zvolení rakouským spolkovým prezidentem. Dílo doplňují četné retrospektivy historických událostí z doby císařství.

Hodnocení:

4/10

Komentář k hodnocení:

Na tuto knihu jsme se neskutečně těšili, protože je to u nás jediná kniha, která se věnuje současným Habsburkům. Po přečtení prvních kapitol jsme ale byli nesmírně zklamaní a místo toho, aby nás kniha postupně přesvědčovala o opaku, utvrzovala nás v našem sklíčeném pocitu. Co poznáte už po několika stránkách je absolutní mix všeho se vším, což doplňuje i časté přeskakování od jednoho tématu (či době) k druhému a zase zpět. Čekali jsme, že tato nepříjemná komplikace, která jenom brání si text pořádně zafixovat a vůbec ho smysluplně vnímat, časem vymizí, ale namísto toho se ještě zintenzívněla. Vůbec tomu nepřispívá i způsob psaní, neboť autor kombinuje články, prameny, nepodložené hypotézy a vše místy doplňuje rozhovorem a reportáží. Prostě naprostá směsice všeho a ničeho zároveň. K tomuto neduhu se přidává i časté opakování již několikrát vyřčeného tvrzení (např. autor několikrát za sebou zmiňuje, že císařovna Zita je ve starším věku již téměř slepá). Co dále nepříjemně překvapí jsou zbytečné zmínky o starších dějinách a osobnostech. Samozřejmě je potřeba čtenáře jistým způsobem zasvětit do minulosti císaře Karla I. a jeho potomků, nicméně nechápeme, proč je v knize i kapitola o Alžbětě Bavorské, manželce císaře Františka Josefa I. či vůbec řešení vztahu Františka Josefa I. a Kateřiny Schrattové, navíc jen jako vztahu plného harmonie, aniž by padla nějaká zmínka o jejich krizi. Dalším nepříjemným zjištěním bylo, že kniha se až příliš věnuje císaři Karlovi, Zitě a Ottovi Habsburskému, ale méně už Ottovým potomkům. Ze zadního obalu knihy byste předpokládali, že tomu bude právě naopak, ale Ottovým potomkům se kniha věnuje až od strany 228 (z 288 stran textu). A ještě jedno negativum, které by čtenář nečekal, ale je tomu tak – jde o kapitolu o blahořečení císaře Karla I. – kapitola je krátká a nepřináší nic nového, jen zase nějaké dohady v Rakousku.

A teď k těm málo pozitivům, které kniha předkládá. Zobrazení života současných Habsburků, tedy potomků Otty Habsburského jsme už zmínili. Dále určitě stojí za zmínku fotografická příloha knihy, která je na 4 místech a čítá 35 fotografií. A pozitivem je i to, že se autor věnuje i české straně, asi nejvíce je to vidět v kapitole o Františkových Lázních. Toť vše.

Kdybychom to měli nějakým způsobem shrnout, tak se jedná o neuspořádané novinové články, které autor psal postupně a rozhodl se, že je vydá jako knihu. V tom případě bychom čekali nějaké upozornění, že jde o záznamy neuspořádané. Bylo by lepší, kdyby místo tohoto mixu někdo přeložil životopis o  Ottovi Habsburském, protože beztak bylo nejméně 180 stran věnováno tomuto člověku. Rozhodně by to byl větší přínos.

 

Další recenze na: erzsebet-kiralyne.blog.cz/1403/habsburkove-bez-rise