Červenec 1914: poslední dny před válkou - Sean McMeekin

Červenec 1914: poslední dny před válkou - Sean McMeekin

Nakladatelské údaje: Brno: Computer press, 2014

Rozsah: 464 s.

Anotace:

Renomovaný historik Sean McMeekin nám ve své knize Červenec 1914 dokazuje, že první světové válce bylo možné zabránit, kdyby zde neexistovala nepočetná skupina státníků, kteří se v průběhu měsíce následujícího po Ferdinandově smrti rozhodli, že tohoto atentátu využijí jako rozbušku pro rozpoutání dlouho očekávané konfrontace evropských mocností. McMeekin nás seznamuje s pozoruhodnými novými prameny z různých evropských archivů a dokazuje, jak jediný měsíc dokázal změnit podobu dvacátého století.

Hodnocení:

9/10

Komentář k hodnocení:

Kniha, která mění doposud zažité klišé, že jediným viníkem Velké války je Německo, případně Centrální mocnosti. Sean McMeekin zde jasně dokazuje, že celoevropskému konfliktu předcházelo mnoho diplomatických chyb, kterým se dalo předejít. Autor nejdříve čtenáře chronologicky seznámí s fakty od sarajevských vražd po počátek srpna, kdy již Velké válce nešlo zabránit. Mnohem důležitější je však poslední kapitola s názvem Epilog: otázka odpovědnosti. V této kapitole se autor na základě již zmíněných událostí pokouší vykreslit možné viníky celoevropské války, a rozhodně nezůstává u tvrzení, že Rusko, Francie či Velká Británie, pouze hájily své hranice. Naopak, dozvíme se, že to bylo právě Rusko (a po něm Srbsko), kdo mobilizoval armádu jako první (byť částečně a tajně), Francie tajně, ale s o to větší vervou ruskou mobilizaci podporovala a britská nestrannost zdaleka nebyla tak jednoznačná. Německo se ke kroku mobilizovat odhodlalo jako poslední ze všech zainteresovaných mocností. Až po více jak sto letech se můžeme toto v odborných publikacích dočíst. V této poslední kapitole se také můžeme dozvědět hypotetické možnosti, jak se mohla daná krize vyvíjet, kdyby se za určitých situacích ta či jiná země zachovala jinak. Hypotézy sice zůstanou hypotézami, nicméně tyto jsou velice zdařilé a rozhodně nebyly nereálné. A tak v knize zůstávají pouhopouhé dvě kaňky – nesprávný popis střel Gavrila Principa (v knize autor mylně označil, že první střela zabila Františka Ferdinanda a druhá jeho ženu) a výrok císaře Františka Josefa I., když se dozvěděl, co se stalo v Sarajevu (tento výrok není mylný, nicméně je dochován i výrok mnohem pravděpodobnější, který však autor nezmiňuje, tedy: „Strašlivé! Ubohé děti! Zítra jedeme do Vídně.“ – Galandauer, J. František Ferdinand d’Este: následník trůnu. Praha, Litomyšl 2000. 314 s.).