Zelený čtvrtek v Hofburgu - každoroční mytí nohou starcům a stařenám

21.11.2017 21:01

Jednou z nejčastějších rituálů, které císař František Josef I. vykonal, bylo pravidelné každoroční mytí nohou starcům o Zeleném čtvrtku. Podrobně o tom napsal Josef Korzer-Cachée:

 

            „Jednou z povinností, které bral císař František Josef velmi vážně, byl velikonoční obřad mytí nohou. Každoročně na Zelený čtvrtek mezi osmou a devátou hodinou ranní ve Švýcarském dvoře nastoupilo vojsko ve slavnostních uniformách, následoval příjezd tajných radů, komořích, truksasů, generálů, vyšší a štábních důstojníků. Pak se za účasti císaře a arcivévodů ve dvorním farním kostele (v hradní kapli) konala slavnostní mše a v mramorovém obřadním sále se odehrával ceremoniál mytí nohou.

            Každý rok bylo ve vídeňských chudobincích a starobincích vyhledáno dvanáct nejstarších a nejúctyhodnějších, ale i nejchudších starců, kteří se ve čtvrtek po Popeleční středě měli v deset hodin dostavit ke dvoru s žádostí. Pokud bylo jejich žádosti vyhověno, daly se jim zhotovit šaty a boty na míru. Byly to tradiční staroněmecké kroje. V těchto kostýmech představovali během obřadu apoštoly.

            Císařův osobní lékař nebo dvorní lékař těmto starcům v úterý před Zeleným čtvrtkem očistil nohy a zjistil jejich zdravotní stav, aby se předešlo riziku císařovy nákazy. Následujícího dne se vyvolení muži vyzpovídali, aby mohli jít při mši na Zelený čtvrtek k přijímání. Po mši dostali snídani a v doprovodu svých blízkých byli dovedeni na místa v obřadním sále.

            Následovalo veřejné stolování, které sestávalo ze čtyř chodů a symbolicky je servíroval císař za pomoci arcivévodů a arcivévodkyň. Pokrmy byly totiž předloženy, ale strávníci je nesnědli. Pro většinu z těchto velmi starých lidí byl celý obřad neuvěřitelně vzrušujícím vyvrcholením celého jejich života a nedokázali před tak vznešeným publikem pozřít ani jediné sousto. Proto je před obřadem nechali společně v klidu nasnídat a za toto veřejné jídlo byli odškodněni obědem o několika chodech, který si pak odnesli s sebou domů.

            Po jídle bylo přikročeno k vlastnímu mytí nohou. Domácí důstojníci (stolníci) a doprovázející osoby vyzuli dvanácti starým mužům boty a stáhli jim punčochy z pravé nohy. Pak každému položili na kolena dlouhý bílý lněný šátek. Dvorní kaplan zarecitoval evangelium. Když došel k místu „...et coepit lavare pedes discipulorum“ (překlad z latiny ... a začal učedníkům umývat chodidla - pozn. JP), císař poklekl. Dva z přítomných prelátů se také spustili na kolena, přičemž jeden z nich lil z konvice vodu na nahé nohy starců a druhý ji zachytával do mísy.

            Monarcha se po kolenou posouval od jednoho starce k druhému, omýval jim nohy, osušoval a líbal. Po umytí nohou zavěsil každému kolem krku na černožluté šňůrce sáček ze světlé kůže s třiceti stříbrnými korunami. Po skončení obřadu městské starce odvezly domů dvorní kočáry.[1]

            Pokud císařovna dlela ve Vídni, vykonala obdobný obřad mytí nohou u dvanácti starých žen. Jeden článek vídeňského časopisu Wiener Extrablatt z neděle 9. dubna 1882 vzpomíná na mytí nohou, které císařský pár provedl o Zeleném čtvrtku společně:

            ‚Povznášející vzpomínkový akt, který každoročně na Zelený čtvrtek koná císařský pár na dvanácti starých mužích a stejném počtu starých žen, vyvolává pokaždé radostné dojetí v rodinách, kterým se dostalo té cti, že mohou k tomuto obřadu vyslat svého nejstaršího člena... dvorní kočár starou ženu odveze, pak ji opět přiveze domů a při návratu je za ní nesen jakýsi roh hojnosti, který své bohaté poklady vysype do klína rodiny. Samotná matrona se vrací ve slavnostním úboru, který měla na sobě při obřadu. Na krku jí visí... sáček s třiceti stříbrňáky. Dvorní lokajové za ní nesou ohromnou krabici s cukrovinkami, z nichž každý kousek je ozdoben podobiznami císaře, císařovny a korunního prince s manželkou, košík s postními jídly a džbán plný vína k pozvednutí nálady. Tento džbán má svou historii. V jedné továrně na Rýně je pro účastníky slavnostního mytí nohou každoročně objednáno třicet (keramických) džbánů s obrazem císařského orla na zlatém podkladě; na hrdle džbánu je bílý pruh, do něhož jsou vypálena písmena F.J.A.E.I.O.U...‘

            Od roku 1909 se už v Hofburgu mytí nohou nekonalo, ale i nadále bylo dvanáct starců a stařen obdarováváno obvyklým způsobem. V roce 1915 bylo nejstaršímu „apoštolovi“, jménem August Maly, 91 let, souhrnný věk všech starců dosáhl výše 1074 let; nejstarší ženě, Agatě Brabakové, bylo 95 let, nejmladší bylo 89 let a jejich souhrnný věk dosáhl 1083 let.“

 

Literatura: KORZER-CACHÉE, J., PRASCHL-BICHLEROVÁ, G. Císař František Josef zcela privátně. Praha 1996. 59-61 s.



[1] Poznámka sedmdesátiletého císaře: „Včera se konalo obvyklé mytí nohou... Tělocvik při mytí nohou mým zádům nijak neuškodil a také prelát Marschall, který lil vodu, nesupěl tolik jako jindy.“ (Z dopisu císaře Františka Josefa Kateřině Schrattové, 13. 4. 1900)