K1 - Rozšafné příhody z Brandýsa nad Labem

17.12.2013 12:57

Hezké a přitom autentické historky o mladém arcivévodovi Karlu Františku Josefovi při jeho službě v Brandýse nad Labem nám ve svých pamětech zachoval akademický architekt Albert Jonáš, který býval v těch letech častým hostem v domě zakladatele slatinných lázní v Toušeni MUDr. Králíka:

 

            „Jednou jsem přišel k tátovi (přednosta stanice na Vysočanském nádraží) do kanceláře a on, Karel, seděl na jeho psacím stole a otec, když jsem vstoupil – to mi bylo tak dvanáct, třináct let – říká: ‚Kaiserliche Hoheit, das ist mein Kronprinz.‘ On se takhle otočí a: ‚Grüss dich Gott, no tak pojď se ukázat‘ a vytáhl hned cigártašku a: ‚Vem si!‘ Povídám: ‚Já ještě, prosím, nekouřím.‘ ‚Tak si vem, a zapal si!‘ Česky. Tak jsem si jednu vzal a říkám: ‚Já si ji schovám.‘ ‚Tak si vem ještě jednu a tuhle si zapal.‘ Tak jsem si musel zapálit na nejvyšší rozkaz. A pak nějak vím, že říkal tátovi: ‚Jedu k Chotkovům,‘ – čekal na přistavení salonního vozu – ‚a jedu na jezevce, a až pojedu zpátky, tak vám ukážu, jestli jsem ho střelil.‘ A taky pak opravdu z otevřeného okénka držel jezevce a ukazoval ho nám.

 

            Po Brandejse jezdil na kole, což byla zvláštnost, nebo chodil pěšky. Zastavil se, dal se oholit a řekl: ‚Člověče, já ani na placení ani na tuzér nemám nic v kapse, já ti to přinesu za chvíli.‘ A sebral se a skutečně, na kole přijel zpátky, aby zaplatil. To v Brandejse pamatujou.

 

            Já jsem tam byl ještě jednou při docela hezké historce, připadala mi taková ‚šports-lajk‘, že když bývaly ve Staré Boleslavi dostihy dragounské, jel Karel ty závody s sebou a někdo z těch dalších držel koně zpátky, aby ho nepředjel a nechal ho vyhrát. A on, Karel, byl děsně nerad, že tohle není žádná ‚kamarádšaftliche form‘, že ‚my jsme dva důstojníci a tím to končí a takovouhle věc nemáš dělat, zadržet koně, já to viděl.‘

 

            Někdy přijel na koni – měl frajlingslufta, krásnou potvůrku – s dragounskými důstojníky hopsa hejsa ze Brandejsa a po malých manévrech, když na koních v plné zbroji přeplavali Labe u malého přívozu, to zase před regulací nebyl takový kumšt, se v Toušeni v lázních stavili na oběd. Býval s ním jeho pobočník, tuším Lobkowicz. Dohlížel, aby mladý arcivévoda držel taili. Jenže Karel obyčejně nechal Lobkowicze pod kaštany a šel se tajně dojíst do kuchyně knedlíkama. Mluvil perfekt česky a kuchařky se mohly přetrhnout, aby mu podstrojily.“

 

Literatura: NOVÁK, M. Náš arcivévoda císař a král Karel I. Rakouský. Brno 2011. 45-46 s.