Žofie Chotková (von Hohenberg)

                Žofie Chotková z Chotkova a Vojnína byla dcerou významné české šlechtické rodiny Chotků, kteří sloužili českým panovníkům už od 14. století. V 19. století se nejvíce proslavili Karel Chotek (1783-1868), který sloužil dlouhých 17 let jako český purkrabí (a značně se podílel na přípravách korunovace císaře Ferdinanda I. na českého krále v září 1836) a jeho syn Bohuslav Chotek, Žofiin otec, který sloužil jako vyslanec v různých státech Evropy (byl také zprostředkovatelem sňatku korunního prince Rudolfa a belgické princezny Stefanie).

                Nikdo však netušil, že nejznámější ženou tohoto rodu se stane právě Žofie Chotková. Do ní se totiž v polovině 90. let 19. století zamiloval následník trůnu arcivévoda František Ferdinand d’Este. Od počátečního hojného dopisování přes plánované schůzky u arcivévodkyně Isabely (teta Františka Ferdinanda), u které pracovala Žofie jako dvorní dáma, vše bylo pečlivě utajováno, neboť následník trůnu byl bedlivě sledován okolím. Až roku 1898 zjistila arcivévodkyně Isabela, za jakým účelem tak často navštěvuje František Ferdinand jejich sídlo. Nezamiloval se do jedné z jejích dcer, jak si myslela, ale do její dvorní dámy. Okamžitě informovala císaře, což znamenalo doživotní nepřátelství Františka Ferdinanda. Císař František Josef I. tento svazek samozřejmě neschválil, protože hraběnka Chotková nebyla Habsburkům rovna rodem, nicméně dal následníkovi rok na rozmyšlenou. Zároveň se snažil všemi prostředky přesvědčit Františka Ferdinanda, aby tento vztah ukončil. Ten to odmítl, zároveň se ale nechtěl ani vzdát své pozice následníka trůnu. Byl tak donucen ještě před uzavřením sňatku podepsat renunciaci, ve které se pro své děti z tohoto manželství vzdal následnických práv. Přesto císařův souhlas znamenal, že si hned 1. července 1900 mohl na zámku v Zákupech vzít za manželku Žofii Chotkovou, ze které se tímto dnem stala i kněžna z Hohenbergu, neboť ji císař povýšil. I přesto, že od nynějška měla predikát „Její Jasnost“, byla její společenská pozice velice komplikovaná. U dvora měly vyšší postavení (kromě císařovny a arcivévodkyň) i císařovnina nejvyšší hofmistryně či kněžny a vdovy mediatizovaných knížecích domů.

                Poté, co se císař František Josef I. přesvědčil, že manželství arcivévody Františka Ferdinanda je pevné, opět Žofii, tentokrát již von Hohenberg, povýšil. Kněžna Žofie nyní získala predikát „Její Výsost“ a posunula se v žebříčku hned za arcivévodkyně. V oficiálních záležitostech ale nemohla doprovázet svého manžela, a proto se jí arcivévoda snažil dostat do společnosti jiným způsobem – některá politická setkání (např. s německým císařem Vilémem II.) uspořádal na svém zámku v Konopišti. První oficiální zkušeností kněžny Hohenbergové byla až cesta do Sarajeva v červnu 1914.

                Osobní život nerovnorodého manželského páru byl velice harmonický. Oba si velice rozuměli. Arcivévoda byl hlavou rodiny, zatímco kněžna jejím uklidňujícím článkem. Vždy dokázala Františka Ferdinanda uklidnit, když ho např. maďarský tisk silně rozčílil. Narodily se jim 4 děti. Jako první přišla na svět v červenci 1901 dcera Žofie, po ní následovali synové – v září 1902 Maxmilián, v květnu 1904 Ernst. Třetí syn se roku 1908 narodil mrtvý.

                Poslední cesta této ženy, respektive manželského páru, byla velice dramatická. Zúčastnila se totiž návštěvy Sarajeva oficiálně, a proto mohla sedět ve stejném voze jako následník trůnu. Při projíždění po Apellově nábřeží na jejich otevřený vůz hodil srbský atentátník Nedeljko Čabrinović bombu. Ta však vybuchla až pod následným vozem. Celá kolona se zrychleně přesunula k radnici, kde se o bombovém útoku ještě nevědělo. Vřelá slova primátora Sarajeva Curcie tak působila jako výsměch. Po poradě však pobyt v Sarajevu nebyl přerušen, došlo však ke změně v původním plánu cesty. Kromě toho změnila plány i Žofie, která se nyní rozhodla doprovázet arcivévodu do nemocnice, kde chtěli navštívit raněné. Došlo však k chybě, když změnu nikdo neoznámil řidičům jejich vozů. Ti tak špatně odbočili směrem do ulice Františka Josefa, podle původního plánu. Po rozkazu, aby se vrátili zpět na Apellovo nábřeží, se kolona zastavila, čehož využil poslední atentátník, Gavrilo Princip. Ten vystřelil pouze dvakrát. První ranou zasáhl Žofii do břicha, druhou Františka Ferdinanda do krku. Žofie upadla do bezvědomí a zemřela až po příjezdu do nemocnice, zatímco František Ferdinand se ještě stihl strachovat o svou ženu. Přesto zemřel ještě před příjezdem do nemocnice.

                Oba, jelikož František Ferdinand věděl, že by ho Žofie nemohla následovat do hrobky Habsburků, byli pohřbeni v hrobce na zámku Artstetten.