Osud trůnu Habsburského - Jan Galandauer, Miroslav Honzík

Osud trůnu Habsburského - Jan Galandauer, Miroslav Honzík

Nakladatelské údaje: Praha: Daranus, 2013

Rozsah: 376 s.

Anotace:

Léta viděli Češi ve svých habsburských vládcích rod, který jim nic dobrého nepřinesl, a v Haškově Švejkovi má mocnář František Josef nálepku „otlemeného idiota“. Naše první republika označila Habsburky za perfidní dynastii a komunisté tvrdili, že nás z jejich moci vymanila až záře bolševické revoluce v Rusku. Ale přesto se už tehdy, za minulého režimu, rodila pozoruhodná kniha Osud trůnu habsburského. V osmdesátých letech směla nakonec vyjít i přes rozpaky ústřední moci a nyní se v přepracované, modernější podobě vrací k českému čtenáři znovu. A milovníci historie v ní dějiny trůnu habsburského naleznou od začátku až do konce. Od hlubšího středověku, kdy o sobě později tak slavný rod nechal znát jen kdesi na švýcarsko-švábském pomezí, přes první habsburský vzestup, kdy protřelý Habsburk Rudolf přemohl mocného českého krále Přemysla, až k doslova neuvěřitelnému rozmachu, kdy Habsburkové nevládnou jen ve Vídni nebo v Praze, ale také v Madridu a v Lisabonu, stejně jako v Bruselu, Miláně a Neapoli, a patří jim ohromná území v Americe, Asii a Africe. Jsou ze všech panovnických rodů nejmocnější a mluví se o tom, že získají světovládu. Nezdaří se to, samozřejmě, protože každý tlak nakonec vyvolá reakci a síly se po spoustě prolité krve vyrovnají. A my si můžeme říct - co vlastně dala habsburská moc českým zemím? Bílou horu? Cizí šlechtu, která tu časem zdomácněla, viz aktuální příklad rodu Schwarzenbergů? Spravedlivě řečeno - habsburská říše uchránila střed Evropy před náporem Turků, islám se do rakouských a českých zemí nedostal. Monarchie dala našim zemím hodnotnou správu a řád a nebránila českému národnímu obrození. Ostatně císař Franz Josef přispěl nemalou částkou na pražské Národní divadlo. Říše se rozpadla v závěru první světové války a poslední habsburský panovník Karel zemřel v exilu na portugalské Madeiře. Bohatě ilustrovaná kniha Osud trůnu habsburského líčí i jeho dobrodružnou snahu vrátit se na trůn alespoň v Budapešti a vypráví na 376 stranách o Habsburcích podrobně a s mnoha výraznými detaily. Všímá si jejich omylů a chyb, ale nepomíjí ani jejich silné stránky - výjimečně schopné anebo zajímavé vládce, velmocenskou roli říše a tradiční habsburskou houževnatost.

Hodnocení:

6/10

Komentář k hodnocení:

Kniha je čtivá a můžeme o ní říci, že byla u nás první svého druhu. Poprvé totiž vyšla už roku 1982. Ačkoli je znovu nově vydána i v roce 2013, je jasné, že bude značně odlišná. Z původních 270 stran narostla na 376. Přibylo i pár obrázků, které však ničím nevynikají. Důležitější je samotný text. Bohužel knihu nesmírně degradují samotná hodnocení autorů. Jejich soudy nad panovníky habsburského a habsbursko-lotrinského rodu jsou tak tvrdé, že by v nich neobstál panovník žádný. Chápeme, že autoři chtěli zobrazit panovníky bez příkras, ale téměř každý jejich krok se setkává s kritikou lidí, kteří v té době nežili a kteří se na historii dívají z dnešního pohledu. Dovolíme si odcitovat odstavec, který nás přímo šokoval, podíváme-li se na autora rozsáhlé biografie Františka Ferdinanda d'Este od Jana Galandauera v pozdějších letech:

"Konzervatismus a antisemitismus Františka Ferdinanda je jiný, než jaký bylo dosud možno v Rakousku vidět. Byl motivován ideově a politicky, a tak byl vlastně už bližší postojům a demagogii fašismu než středověkému, nábožensky motivovanému konzervatismu a antisemitismu Františka I. a Metternicha - měl už prvky moderního totalitarismu. Následník trůnu představoval stálé nebezpečí pro demokracii a parlamentarismus v Rakousku-Uhersku; kdyby po svém nástupu na trůn nastolil absolutismus - a že by k tomu chuť měl, o tom se nedalo pochybovat -, vznikl by režim podobný fašistickým režimům dvacátých let." (Galandauer, Honzík - 295 s.)

Takovýto soud nad osobou, která ani na trůn nenastoupila, se rovná nepodložené spekulaci. A takovýchto spekulací je v knize nespočet.