Konec říše Habsburků: střední Evropa v politice a vztazích Německa a Rakousko-Uherska (1867/1871-1918) - Petr Prokš

Konec říše Habsburků: střední Evropa v politice a vztazích Německa a Rakousko-Uherska (1867/1871-1918) - Petr Prokš

Nakladatelské údaje: Praha: ISV, 2004

Rozsah: 287 s.

Anotace:

Ve střední Evropě se vždy střetávaly nejrůznější velmocenské zájmy, které výrazně ovlivňovaly osudy zdejších národů a mezi nimi také Čechů. Od 16. století byly české země součástí habsburské říše, jež se v roce 1867 přeměnila na Rakousko-Uhersko. Na jeho další vývoj mělo značný vliv nejprve Prusko a od roku 1871 sjednocené Německo. Postupem času se Rakousko-Uhersko stále více soustřeďovalo na pouhé přežití, zatímco Německo bezohledně využívalo jeho potíží pro vlastní prospěch. Tento vývoj posléze vyústil rozpoutáním světové války, která zcela změnila poměry ve střední Evropě. Celou problematiku se snaží přehledně přiblížit tato kniha jako příspěvek k poznání moderních dějin českého národa i střední Evropy.

Hodnocení:

6/10

Komentář k hodnocení:

Velice zapeklité a složité vztahy mezi Centrálními mocnostmi, hlavně mezi Německem a Rakousko-Uherskem, za 1. světové války se nám snaží předložit historik Petr Prokš. Jeho kniha čtenářovi ukáže, že nitky, které spustili 1. světovou válku, byly zauzlované a plné různých nesnází. Zatímco Německo si představovalo toto spojení jako první část před vytvořením německé střední Evropy (samozřejmě za nadvlády Německa), Rakousko-Uhersko často nedokázalo svého agresivnějšího spojence včas odhalit a především v posledních dvou letech Velké války již mělo ambice zcela v duchu záchrany mnohonárodnostní říše. Ač může takovýto nástin vypadat poměrně jednoduše, rozhodně tomu tak není. Kniha sama o sobě je poměrně složitá, neboť autor se zmiňuje i o konceptech jednotlivých ministrů či významných německých podnikatelů. Je předpokládaná znalost tohoto období či alespoň základních dat a událostí. Jako oddechovou knihu, ke které si sednete do křesla večer u krbu, ji brát nemůžeme. Spíše by se hodilo označit ji jako delší odbornou studii. To samozřejmě čtenáře moc nepotěší, každopádně však v knize může nalézt i několik zajímavostí, kvůli kterým stojí za to knihu si přečíst. Reputaci trochu srážejí méně kvalitní fotky (mnohdy i neostré), nic neříkající tabulky určitých hodnot, které jsou čtenáři v podstatě k ničemu, či neuvádění křestních jmen jednotlivých osobností (to je opravdu škoda, protože to ztěžuje orientaci v textu). Dále je potřeba zmínit, že dělení samotného textu je poměrně netradiční, kdy se autor v jedné kapitole věnuje nejprve Německu a posléze Rakousko-Uhersku v určitém období a následně ve stejném pořadí v období následujícím. Už z dělení vidíme, že se autor (vzhledem k názvu knihy) více zaměřil na Německo. Je to i logické, neboť právě Německo mělo největší choutky pohltit svého spojence. Pokud však přijmete fakt, že se jedná spíše o velice odbornou studii vztahů Německa a Rakousko-Uherska, určitě stojí za to si knihu přečíst.