František Josef I. - sto let od smrti - Jindřich Dejmek a kol.

František Josef I. - sto let od smrti - Jindřich Dejmek a kol.

Nakladatelské údaje: Praha: Institut Václava Klause, 2017

Rozsah: 132 s.

Anotace:

Sto let od smrti rakouského císaře Františka Josefa I. je výročím, které stojí za hlubší reflexi. Františkova smrt předznamenává pozdější pád habsburské rakousko-uherské monarchie, kterou silně otřásala řada národnostních konfliktů. Do sborníku přispěli Jiří Weigl, Jan Galandauer, Milan Hlavačka, Aleš Valenta, Robert Kvaček, Jiří Pernes, Jindřich Dejmek a Václav Junek. V přílohách je provolání Františka Josefa I. „Mým národům“, přednáška Josefa Pekaře pronesená u příležitosti smrti rakouského mocnáře a výklad historika a diplomata první republiky Jana Opočenského. Sborník doplňuje rozsáhlá fotografická příloha.

Hodnocení:

5/10

Komentář k hodnocení:

Stoleté výročí smrti panovníka, který našim zemím vládl nejdéle ze všech představitelů celé naší historie, rozhodně stojí za připomenutí. Proto oceňujeme, že za tímto účelem, byť s necelým půlročním zpožděním, došlo k vydání sborníku studií, do kterých přispěli významní čeští historici svými odbornými texty. Onou poctou měl být v březnu 2017 vydaný sborník s názvem František Josef I. – sto let od smrti, na kterém se podíleli např. Jan Galandauer, Milan Hlavačka, Jindřich Dejmek, Václav Junek, Robert Kvaček či Jiří Pernes. Po přečtení, zejména textů od historiků Galandauera a Hlavačky, však musíme říct, že se celý tento pokus příliš nevyvedl. A bohužel to nezachrání i kvalitní texty Jiřího Pernese a Jindřicha Dejmka, které vynikaly nad ostatními. K těm se ale ještě vrátíme.

Vůbec celý sborník na nás působí až příliš uspěchaným dojmem. Asi jako když si pozdě uvědomíte, že loni bylo takto významné výročí, a vy se sice pozdě a poněkud zbrkle snažíte sehnat několik lidí, popř. jejich textů, kteří by byli ochotni napsat nějaký ten článek k této události. A jelikož jich neseženete dost (přímo pro sborník napsali texty pouze Jiří Pernes, Jindřich Dejmek, Robert Kvaček a Václav Junek), vyplníte to texty z předchozího roku, kdy se v listopadu 2016 konal seminář při příležitosti výročí smrti Františka Josefa I. A s pocitem zadostiučinění si dovolíte milému čtenáři dopřát ještě bonus – manifest vyhlášení války Srbsku (který seženete kdekoli na internetu), proslov Josefa Pekaře na Karlo-Ferdinandově univerzitě po smrti Františka Josefa (rovněž nic, co by i průměrně zdatný uživatel internetu nenašel ve svém vyhledavači) a zhodnocení Františka Josefa historikem a diplomatem první republiky Janem Opočenským. Z vyjmenovaných „bonusů“, které ve stylu „vlk se nažere, ale koza zůstane celá“ (tedy tady máte tři bonusy, já se pak pochlubím texty o rozsahu 25 stran prakticky zadarmo) je zajímavý až náhled Jana Opočenského. Aby toho čtenář neměl málo, bylo věnováno několik stran i fotografiím, byť pouze v černobílé kvalitě a bez lepšího papíru (co by také chtěl za těch 120 korun?). To je náš první dojem po přečtení.

Ale konec citových výlevů, začněme s uspořádáním sborníku a samotnými texty. Jak jsme již předestřeli, je publikace rozdělena na tři části. Část A obsahuje celkem čtyři texty, konkrétně od Jiřího Weigla, Jana Galandauera, Milana Hlavačky a Aleše Valenty. Zde jsou texty, které byly čteny či přednášeny na semináři „František Josef I. – sto let od smrti“ ze 14. listopadu 2016. V části B jsou rovněž čtyři texty, a to Roberta Kvačka, Jiřího Pernese, Jindřicha Dejmka a Václava Junka. Tyto texty byly napsány originálně pro tento sborník. A konečně v části C může čtenář nahlédnout do dobových textů, neboť v ní nalezne manifest císaře Františka Josefa I. o vyhlášení války Srbsku, proslov Josefa Pekaře na Karlo-Ferdinandově univerzitě při příležitosti císařovy smrti a náhled na císaře pohledem prvorepublikového historika a diplomata Jana Opočenského. Na závěr sborníku je ještě několik fotografií, které jsou poměrně zajímavé, nicméně mohly být na lepším papíře. Rozeberme si kvalitativně všechny textové části s důrazem na části A a B (ostatně k části C jsme se vyjádřili již výše).

Nejslabší texty se nacházejí v části A, což je poměrně smutné, protože přeci jen jsou to první texty, se kterými čtenář přijde do styku. Vůbec bychom se nedivili, kdyby po této části (nebo snad i během ní) studii odložil jako zcela nevyhovující. Dalším smutným faktem zůstává, že dva nejhorší texty patří velice známým a kvalitním českým historikům. Jedná se o příspěvek Jana Galandauera a Milana Hlavačky. Oba mají takové množství překlepů, gramatických či dokonce historických chyb, že je to až neuvěřitelné. Zakousněme se tedy do toho kyselého jablka a pojďme se podívat na text Jana Galandauera s názvem „František Josef – muž míru nebo války?“. Statisticky zde převažují zbytečné překlepy, ke kterým se příliš vyjadřovat nebudeme (snad jen podotkneme, že překlepů – sem řadíme dlouhá/krátká i či zkomolená jména typu Viktor Emanuelnuel, Gabrilo Princip – jsme našli celkem 8). Dále tu máme jednu gramatickou chybu, a to na straně 21 (poslední věta císaře zněla: Vzbuďte mně, jako obvykle, o půl čtvrté), a několik řekněme špatně formulovaných vět. No a pak se dostáváme k těm několika historickým chybám, které sice rovněž můžeme považovat za překlep, nicméně i u jiných autorů bychom je kriticky zmínili, a proto ani zde si servítky brát nebudeme. Na straně 19 autor článku zaměnil jména Františka Josefa za Františka Ferdinanda. Na straně 21 zase označil císaře Františka Josefa I. za „87letého císaře“, což je samozřejmě nesmysl, uvážíme-li, že se dožil něco přes 86 let. Poslední věta článku rovněž není bez chyby, neboť posledního císaře Karla I. označil za synovce Františka Josefa I. (tím byl František Ferdinand, Karel byl prasynovcem Františka Josefa I.). I s formulací na straně 20 se dá hodně polemizovat, zvláště pak s přihlédnutím k novým objevům v nedávné době. Autor píše: „Výsledky bádání ukazují, že Německo tuto ‚trestnou expedici‘ přeměnilo ve velké zúčtování s Francií a to dále vedlo k válce světové…“ (s. 20). Novější publikace ovšem prokazují (viz třeba kniha Červenec 1914 od Seana McMeekina), že Německo rozhodně nebylo jediným viníkem války, a proto nelze takto jednoznačně odsoudit jednu velmoc za vypuknutí celosvětového konfliktu (to bychom se vrátili o sto let zpět k Pařížskému mírovému kongresu).

Druhý text s názvem „O ambivalentním vztahu Čechů k císaři Františku Josefovi I.“ a patřící historikovi Milanu Hlavačkovi, je na tom s chybami o něco lépe. Sice tu máme opět velké množství překlepů a chyb (přibližně 8 překlepů – včetně zkomolení jména autora obrazu Františka Josefa I. Eduarda Engertha, který byl zkomolen na Engehrt – s. 33). Nechybí ani jedna gramatická chyba (Obrazy rušili… - s. 36) či dvě polemiky, a to když označil posledního císaře Karla I. za slabošského (s. 35), nebo když na konci svého příspěvku tvrdí, že „asi jenom pět set občanů republiky touží po návratu monarchy na Hrad… (s. 37). To je sice zajímavý údaj, nicméně ničím nepodložený, takže ho nelze brát zcela vážně. U Hlavačky však nejvíce zklame hned první věta jeho příspěvku, k němuž toho není moc co dodat: „Jaký byl vztah Čechů k císaři Františkovi I., který jim vládl 67 let a 355 dnů…“. Nemusíme připomínat, že v článku o Františku Josefovi I. takto závažná chyba hned v první větě příliš čtenáře ke čtení neupoutá.

Další texty v části A již byli prakticky bez chyby či nějakých výrazných nedostatků. Možná jen trochu přihodíme, když v textu Aleše Valenty s názvem „Habsburkové a idea nadnárodního politického uspořádání v Evropě“ autor tvrdí, že „drželi od poloviny 15. století trvale titul císařů Svaté římské říše…“ (s. 39) Jaksi byl zapomenut Karel VII. Bavorský z rodu Wittelsbachů, který zastával svůj úřad v letech 1742-1744.

Část B toho naopak předvedla mnoho, a proto vlastně vytahuje tento sborník z bláta, do kterého se dostal kvůli předchozím textům. Jsou zde totiž dva výrazné články, které svou kvalitou předčí ostatní texty. Mluvíme o textech Jiřího Pernese (název „František Josef I. a české země“) a Jindřicha Dejmka (název „František Josef a rozpoutání první světové války“). Jiří Pernes se jako jeden z mála držel smyslu tohoto sborníku, tedy upozornit na velikost osoby císaře Františka Josefa I. Na rozdíl od mnoha jeho kolegů připomněl tohoto monarchu s přihlédnutím k českým zemím. Většina ostatních autorů se soustředila spíše na rozpoutání 1. světové války, resp. na podílu viny Františka Josefa I. Některé studie přesahovaly i do dějin poválečných, třeba ta od Aleše Valenty, která se však nachází v části A. I Jindřich Dejmek se se svou studií zaměřil spíše na válečnou tematiku, a to včetně předválečné předehry, tedy různých konfliktů, kterým Rakousko-Uhersko přihlíželo či se jich přímo účastnilo. Pečlivě rozebírá směřování Habsburské monarchie ke světové válce a všímá si především vztahů mezi Srbskem, Rakousko-Uherskem, Ruskem a Německem. Právě zde působí největší kontrast s Janem Galandauerem, který odsoudil Německo, zatímco Jindřich Dejmek poukazuje na velkou vinu Rakousko-Uherska. Svou odborností, ač z jeho slov nemůže Podunajská monarchie vyjít příliš dobře, si nás naprosto získal.

Celkový výsledek je tedy průměrný. Ačkoli čtenář pln nadšení očekává zásadní či alespoň srozumitelné texty, je zpočátku velice zklamán. Ztrátu pak musejí dohánět autoři, kteří naopak měli být onou třešničkou na dortu. Zůstává tak otázka, zda se vám vyplatí dávat i 100 Kč za 3 až 4 kvalitní texty z celého sborníku, který dohromady má 8 příspěvků (nelze do nich počítat opsané dobové texty, ačkoli se jmény jejich autorů tento sborník pyšní na titulní straně).