Císař František Josef I.: jeho život - jeho doba - Franz Herre

Císař František Josef I.: jeho život - jeho doba - Franz Herre

Nakladatelské údaje: Praha: Ikar, 1998

Rozsah: 430 s.

Anotace:

FRANTIŠEK JOSEF I.
Symbol rakouského císařství

Schönbrunn, 18. srpna 1830, 9:45 ráno: Habsburský trůn má následníka. Zaznívá 21 dělových salv, stráže dávají za zvuku bubnů k poctě zbraň. Novorozeně dostalo při křtu 20. srpna jméno František Josef Karel. Svědci obřadu považovali dítě za budoucího rakouského císaře. S jistotou to ovšem namohli tvrdit a také nikdo z nich netušil, že tento muž bude vládnout 68 let a habsburskou monarchii si vezme s sebou do hrobu. Nevěděli, že tak vychvalovaný rok 1830 značí počátek vývoje, na jehož konci bude zánik starého Rakouska a staré Evropy vůbec.

Druhý prosinec 1848 znamenal pro arcivévodkyni Žofii velkou událost. Její prvorozený syn František Josef se stal rakouským císařem. Dvorní malíři nemuseli vzezření osmnáctiletého muže příliš přikrášlovat - štíhlá, urostlá postava, zdravá svěží chlapecká tvář, mírné oči, plné rty - jevil se jako nový počátek Habsburků a jejich poslední naděje. Okolí vnímalo panovníka jako důstojného, přístupného, trpělivého, ale především odvážného a nebojácného muže. Velel, diktoval, vládl a vyřizoval úřední záležitosti bez obtíží, svědomitě a přesně. Skoro se zdálo, že se nechává zapřahat, pohánět a zaměstnávat, aby mu nezbyl čas na poznání, jaké jho mu bylo naloženo na bedra. Ale jaký byl ve skutečnosti? Jakou roli sehrál při rozpadu habsburské říše? Jaké bylo vlastně jeho soukromí?

Život císaře Františka Josefa I. obestírá dodnes závoj nostalgie, idealizace a mýtů, jež rakouský historik ve své biografii vyvrací. Napsal ji s důkladnou znalostí pramenů a s odstupem od legendy, která se kolem rakouského císaře vytvořila, aniž by podceňoval jeho vliv a význam a se schopností vcítit se do jeho osobnosti. Vytvořil tak plastický obraz člověka, který ve svém životě nebyl ušetřen praktickz ničeho. Strhující životopis muže, jenž se na více než půl století stal symbolem Rakouska, věnuje současnému čtenáři, který se zajímá o historii a dobře ví, jaké problémy vznikly rozbytím mnohonárodní říše, jenž chce poznat pravé příčiny rozpadu a uvažuje o uspořádání nové Evropy, v níž by se už neměly opakovat staré omyly.

Hodnocení:

7/10

Komentář k hodnocení:

Než začneme knihu posuzovat a hodnotit, je potřeba zmínit rok vydání této poměrně rozsáhlé biografie císaře Františka Josefa I., tedy rok 1992. Je zřejmé, že od tohoto roku vyšlo hodně monografií o tomto panovníkovi, nicméně nám tato publikace ukazuje, že kvalitně napsaná kniha vydrží dlouho. Kniha jako taková se četla velice dobře, čímž narážíme na první problém – autorova fantazie. Až příliš se autor spekuluje a předkládá čtenáři možnou, byť těžko prokazatelnou pravdu. Vzletné věty ulehčují čtení, ale působí potíž při určování reality. Jako u starší knihy je potřeba počítat s několika nepřesnostmi, které již byly poupraveny. Největším zástupcem těchto nepřesností bude vztah Alžběty a Žofie, jako nenávistný vztah snachy a tchyně. Dále se ještě nevědělo o některých milenkách císaře Františka Josefa I., a tak mohl autor napsat, že císař neměl žádný milenecký život. Dále se nevědělo, že císařovniny básně, ze kterých autor v určité části čerpal jako ze zdroje, byly zpětně datovány až mnohem později, a proto z nich nemůžeme číst realitu k danému datu. I tvrzení o absolutní hradbě mezi lidem a císařem je již dnes vyvrácené tvrzení. Samozřejmě si císař uchovával svůj majestát, ke kterému se nikdo nemohl jen tak přiblížit, ale jsou zaznamenána setkání, ve kterých působí přímo přátelsky. A pak jsou tu takové ty paradoxy, kdy autor buď určité informace přehlédl (např. označil pražskou sochu císaře Františka I. za sochu císaře Františka Josefa I.), nebo si v textu protiřečí (např. tvrdí, že arcivévoda František Ferdinand neměl rád arcivévodu Karla Františka Josefa, což rozhodně není pravda, protože autor sám uvádí i údajný rozhovor těsně před odjezdem Františka Ferdinanda do Bosny o tom, že bude zavražděn a že si má vzít dokumenty, které nashromáždil). Ačkoli se zdá, že po tomto výčtu kniha působí zastarale a že by čtenáři měli sáhnout po něčem novějším, určitě lze knihu doporučit. Minimálně z toho důvodu, že je napsána hodně kriticky a v žádném případě nešetří rozhodnutí a život císaře Františka Josefa I. Zkrátka jiný pohled na věc umožní čtenáři nahlédnout na tohoto panovníka jinýma očima.