Včerejší svět od Stefana Zweiga (březen 1919)

09.08.2015 11:45

„Pomalu, téměř by se chtělo říci majestátně přijížděl vlak, zvláštní vlak, ne ty opotřebené a ošuntělé, obyčejné osobní vagony, nýbrž široké černé vagony, salonní vlak. Lokomotiva zastavila. Řadami lidí stojících na nástupišti proběhla vlna vzrušení, nevěděl jsem ještě stále proč. Vtom jsem za oknem vagonu rozpoznal stojící postavy císaře Karla, posledního rakouského císaře, a jeho do černých šatů oděné manželky císařovny Zity. Zděsil jsem se: Poslední rakouský císař, dědic habsburské dynastie, která v zemi vládla 700 let, opouštěl svou říši! I když odmítl formálně abdikovat, povolila mu republika odjezd s plnou ctí, či spíše jej k němu donutila. Nyní stál ten vysoký, vážný muž u okna a naposledy se díval na hory, domy a obyvatele své země. Byl to historický okamžik, který jsem právě zažíval - dvojnásobně otřesný pro někoho, kdo v tradici císařské říše vyrůstal, kdo později během vojenské služby přísahal 'poslušnost na zemi, na vodě i ve vzduchu' tomuto muži, který tu nyní v civilním obleku zamyšleně hleděl z okna... 'Císař', toto slovo pro nás bylo symbolem vší moci, veškerého bohatství, zárukou trvání Rakouska. Od dětství jsme se učili vyslovovat tyto dvě slabiky s úctou. A nyní opouští zemi jako vyhnanec. V této minutě končila slavná řada Habsburků, kteří si po dlouhá staletí předávali z ruky do ruky říšské jablko a korunu. Všichni jsme v tomto okamžiku cítili dějiny, světové dějiny. Četníci, policisté, vojáci rozpačitě uhýbali pohledem - nevěděli, zda si mohou ještě dovolit vzdát po staru čest. Ženy klopily pohledy, nikdo nemluvil, a tak bylo najednou slyšet tiché vzlykání staré ženy ve smutečních šatech, která přišla bůhví odkud, jen aby naposledy spatřila 'svého' císaře. Nakonec dal strojvedoucí signál. Všichni se mimoděk lekli, neodvolatelný okamžik začal. Lokomotiva zabrala mocným tahem, jako by se i ona musela přemáhat, vlak se začal vzdalovat. Úředníci se za ním uctivě dívali. Pak se s určitými rozpaky, jaké lze pozorovat při pohřbech, vrátili do svých kanceláří. Teprve tento okamžik znamenal skutečný konec téměř tisícileté monarchie. Věděl jsem, že je to jiné Rakousko a jiný svět, do kterého se vracím."

 

Zweig se vracel ze Švýcarska do Rakouska a náhodou se nacházel na nádraží ve Feldkirchu, poslední zastávkou císařského vlaku v Rakousku, právě v okamžiku, kdy do něho vjížděl císařský vlak.

 

Literatura: DEMMERLE, E. Císař Karel I.: blaze těm, kdo působí pokoj. Praha 2006. 171-172 s.