Léčení jizev

03.03.2017 21:33

Z dnešního pohledu platí, že čím jsou lidé bohatší, tím mají lepší lékařskou péči, neboť si ji mohou dovolit financovat. V 1. polovině 19. století tomu bylo jinak. Baronka Sturmfederová, která se stala první vychovatelkou nově narozeného arcivévody Františka Josefa, budoucího císaře Františka Josefa I. zaznamenala do svého deníku, jak s malým dítětem zacházeli lékaři, když se snažili vyléčit jizvy od porodních kleští. 3. září 1830 si do svého deníku zapsala:

 

„...Snad bude teď klid, něco takového jsem ještě nezažila, ani dítě nejchudšího nádeníka nikdo tak netrápí jako tuhle malou, nešťastnou císařskou Výsost...“

 

Nutno podotknout, že lékaři podávali na jizvy mokré obklady, a proto se nechtěly zahojit. Lékaři se proto rozhodli, „že je vypálí pekelným kamínkem (lápisem)“. Je zřejmé, že na dítě působily tyto praktiky dosti nepříjemně a pravidelně vyvolávaly nespokojený křik kojence.

 

Literatura: HOLLER, G. Žofie: matka Františka Josefa I.: tajná císařovna. Praha 1997. 37 s.