K1 - Císař a král oloupen o vše

28.10.2016 22:05

K revoluci nedochází každý den, ale pokaždé, když k ní dojde, mnoho se toho změní. Nejhůře to pak odnášejí ti, kteří byli před revolucí oblíbeni a nyní se nacházejí na opačné straně žebříčku popularity. Když se roku 1918 rozpadlo Rakousko-Uhersko, nejhůře to odnesli Habsburkové, konkrétně vládnoucí pár – císař Karel I. a císařovna Zita. Danou situaci si můžeme přiblížit na způsobu konfiskací jejich soukromého majetku podle zákona z 3. dubna 1919. Tu popisuje francouzský publicista Jean Sévillia:

 

„Karlovi advokáti ve Vídni sepsali seznam jmění Habsburků s důkazy o jeho původu. První kategorie zahrnovala majetek spojený s výkonem panovnické moci. Ve Vídni se jednalo o Hofburg, Schönbrunn, Belveder, palác Augarten, Hetzendorf, rezidenci v Badenu a starý hrad Laxenburg. V Salcburku spadala pod tento zákon císařská rezidence, v Innsbrucku Hofburg a zámek Ambras, v Praze královský hrad a hrad Karlštejn, v Budapešti královský zámek Gödöllö, v Krakově hrad Wavel, v Terstu zámek Miramare, ve Slovinsku hřebčín v Lipici. Důchody z tohoto státního majetku byly používány jako osobní důchody hlavy státu, z nichž císař kdysi financoval Operu a Burgtheater ve Vídni, císařská muzea, Národní knihovnu, veřejně přístupné císařské zahrady, četné kulturní nebo dobročinné nadace v celé říši a platy a důchody zaměstnanců těchto institucí.

Druhá kategorie obsahovala soukromý majetek rozdělený do tří podskupin: 1) rodový fond, zřízený v roce 1765 Marií Terezií a postupně zvětšovaný soukromými nákupy, jejichž cílem bylo zajistit příjem všem Habsburkům, byť trůnu sebevíce vzdáleným: državy v Československu, nový zámek Laxenburg, Eckartsau, budovy ve Vídni a movitý majetek; 2) fideikomis zřízený Františkem Josefem I. v roce 1901: državy v Československu, Toskánský palác v Praze, državy v Rakousku, movitý majetek, umělecké sbírky uložené ve vídeňských muzeích; 3) Karlův osobní majetek: zámek v Brandýse nad Labem v Československu (získaný v roce 1917), zámek Wartholz, zámek Feistritz (zakoupený společně se Zitou), vila Este v Tivoli u Říma (z odkazu Františka Ferdinanda) a movitý majetek.

Převážná většina tohoto jmění se bez ohledu na funkci v rámci monarchie řídila klasickým vlastnickým právem. Socialisté však hodlali konfiskovat veškerý majetek Habsburků. Rakouský parlament přijal 30. října 1919 další zákon, jímž znárodňoval veškerý jejich soukromý majetek s výjimkou jmění, které získal nebo zdědil Karel za svou osobu. Následnické státy říše (Československo, Polsko, srbské, chorvatské a slovinské království) přijaly obdobné zákony. Byla to skutečná loupež.“

 

Literatura: SÉVILLIA, J. Statečná císařovna Zita Habsburská, Praha 2012, 97 s.