Dvojcísař

03.03.2017 20:54

Císař Svaté říše římské národa německého František II. přijal, s ohledem na nepříznivou politickou situaci Rakouska, 11. srpna 1804 titul dědičný císař rakouský. Založil tak Rakouské císařství a jako císař František I. se ujal vlády. Jelikož se však nevzdal titulu císaře Svaté říše římské národa německého (k tomu byl donucen až samotným Napoleonem I. 6. srpna 1806, kdy nechal císař František říši rozpustit), byl téměř dva roky dvojcísařem. Nikdo jiný na světě neměl dva císařské tituly najednou.

 

Znakem říše se stala dvojhlavá orlice. Císařskou korunou se stala koruna císaře Rudolfa, která byla v soukromém vlastnictví habsburské rodiny. Ke korunovaci však nikdy použita nebyla.

 

Často se uvádí, že se císař František nechal korunovat na rakouského císaře až poté, co se stal Napoleon I. císařem francouzským. Podíváme-li se však na datum korunovace Napoleona I. (2. prosince 1804), je jasné, že František svým krokem nereagoval na korunovaci Napoleona I., ale předpokládal brzké narušení existence tisícileté Svaté říše římské národa německého.

 

Na závěr můžeme říci, že samotné rozpuštění tisícileté říše bylo z právního hlediska dosti sporné. Jak uvádí Eva Demmerleová ve své knize: "Ještě dnes se najdou právníci, kteří tvrdí, že Svatá říše římská existuje dál, že její konstrukce nemůže jen tak zaniknout. Císař podle nich neměl právo ji rozpustit, protože sám byl pouhým služebníkem říše. V neposlední řadě zdůrazňují, že císař František nekonzultoval ani říšské stavy, takže tento krok byl hned od počátku právně pochybný."1

 

1) DEMMERLE, E. Habsburkové: dějiny jedné dynastie. Praha 2012. 180 s.