Děkovný manifest Mým národům po smrti císařovny Alžběty (16. září 1898)

17.09.2017 20:36

                „Mým národům!

                Mne a Můj rod postihla nejtěžší, nejkrutější zkouška.

                Moje paní, ozdoba Mého trůnu, věrná družka, která byla Mojí útěchou a oporou v nejtěžších hodinách Mého života, už není víc. Ztratil jsem víc, než dovedu vyslovit. Strašlivá sudba ji vyrvala Mně i Mým národům.

                Ruka vraha, nástroj šíleného fanatismu, který si klade za cíl zničit všechen stávající společenský pořádek, se pozvedla proti nejšlechetnější z žen a v slepé, nesmyslné zášti zasáhla srdce, které neznalo nenávist a bilo jen pro dobro.

                Uprostřed bezmezného bolu, který se zmocnil Mne a Mého rodu tváří v tvář neslýchanému činu, jenž uvádí v hrůzu celý vzdělaný svět, proniká konejšivě k Mému srdci především hlas Mých milovaných národů. Zatímco se v pokoře skláním před božských úradkem, který Mi přisoudil tak nepochopitelné břímě, musím poděkovat Prozřetelnosti za tak velký dar, který Mi zůstal: za lásku a věrnost milionů, které Mne a Mou rodinu obklopují v hodině utrpení.

                V tisících důkazů zblízka i zdáli se projevila bolest a zármutek nad zvěčnělou císařovnou a královnou. V dojemném souzvuku zní nářek všech nad nezměrnou ztrátou jako věrná ozvěna toho, co rozechvívá Mou duši.

                Jak budu vzpomínku na Mou vroucně milovanou choť světit až do pozdní hodinky, tak Jí zůstává pro všechny časy postaven nepomíjející pomník ve vděčnosti a úctě Mých národů.

                Z hloubi Mého obtíženého srdce děkuji všem za tuto novou záruku obětavé účasti.

                I když musí umlknout slavnostní tóny, které měly doprovázet tento rok, zůstává Mi vzpomínka na nesčetné důkazy příchylnosti a vřelého soucitu jako nejcennější dar, který Mi mohl být nabídnut.

                Naše společná bolest spojuje trůn a vlast novým, niterným poutem. Z neměnné lásky Mých národů čerpám nejen zesílený pocit povinnosti vydržet v Mně přiděleném poslání, nýbrž i naději na zdar.

                Modlím se k Všemohoucímu, který Mne tak těžce navštívil, aby Mi dal sílu splnit, k čemu jsem povolán. Modlím se, aby požehnal a osvítil Mé národy, aby nalezly cestu lásky a svornosti, na níž by mohly prospívat a být šťastné.

Schönbrunn, 16. září 1898

František Josef m. p.“

 

Literatura: HAMANNOVÁ, B. Alžběta: císařovna proti své vůli. Praha 2002. 413-414 s.