České vyjádření loajality na popud nóty Dohody z 10. ledna 1917

09.08.2015 11:38

Dne 10. ledna 1917 se do válečných cílů států Dohody dostalo také „osvobození Italů, Slovanů, Rumunů a Čechoslováků z cizí nadvlády...“. České země, resp. nově vzniklý Český svaz, vydaly prohlášení, ve kterém se proti tomuto jednání ze strany Dohody ohrazují. I ostatní země vydaly strohé, ale výstižné prohlášení, že se necítí být pod cizí nadvládou. Ale jen české země se snažily vyjádřit svou loajálnost osobně přímo panovníkovi. To bylo samozřejmě spojeno i s různými požadavky. Tak vznikl i tento přípis, který byl poslán ministrovi zahraničí hraběti Czerninovi:

 

„Vzhledem k obsahu nóty Čtyřdohody sdělujeme Vaší Excelenci, jak těžce neseme, že politické poměry znemožňují legitimním zástupcům národa českého, sněmům zemí koruny české, a také nám, voleným jeho zástupcům na říšské radě, ze svobodné tribuny sněmovny osvědčit znovu věrnost českého národa dynastii a habsburské říši. Želíme toho tím bolestněji, že takový projev naší loajality, tj. neochvějné oddanosti k zákonům naší české i naší rakouské vlasti, paralyzoval by v neutrální cizině dojem nesvědomitých hesel, která v poslední době uveřejňují někteří jednotlivci a která mohou ideu státu rakouského kompromitovat. Český národ dokázal neoblomnou věrnost k trůnu v přetěžkých chvílích světového zápasu velkými oběťmi na krvi a majetku a nebyl v té příčině zastíněn žádným z rakouských národů... Vznášíme na Vaši Excelenci žádost, abyste, když už nelze odpovědět na dožadovanou intervenci nepřátel říše, závažně a slavně sněmům koruny české a říšské radě, vymohl nám voleným zástupcům národa českého na říšské radě slyšení před trůnem Jeho císařského a královského Veličenstva. Chceme ujistit při této příležitosti svého panovníka, že zůstaneme věrni jemu i jeho potomkům, že vyhledávajíce práva svého národa, vyhledáváme a vyhledávat chceme vždy zároveň prospěch habsburské dynastie a říše, že věrně lneme ke králi a státu a že stížnosti, které jsme kdykoliv vznášeli a vznášíme proti nynějším politickým poměrům českého národa, nikdy neotřásly naší vírou, že po vítězném skončení pro nás světového zápasu dosáhneme v rámci říše a pod žezlem habsburské dynastie splnění všech práv českého národa.“

 

Hrabě Czernin si však nepřál, aby v prohlášení byla jakákoliv stížnost či požadavek. Místo tohoto návrhu tak předložil svůj vlastní, poněkud více strohé vyjádření. Předsednictvo Českého svazu se přání ministra podvolilo, a tak byl přijat a přednesen následující text:

 

„Vzhledem na odpověď Čtyřdohody presidentovi Spojených států severoamerických Wilsonovi, ve které státy válčící s mocnářstvím naším uvedly mimo jiné také ‚osvobození Čechů od cizího panství‘ jako jeden z cílů, k nimž chtějí mocí zbraní dospět, presidium Českého svazu odmítá tuto insinuaci, která spočívá na předpokladech úplně nesprávných, a rozhodně prohlašuje, že národ český jako vždycky v minulosti, tak také v přítomnosti a v době příští jen pod žezlem habsburským vidí svou budoucnost a podmínky svého vývoje.“

 

Literatura: GALANDAUER, J. Karel I. Poslední český král. Praha a Litomyšl 2004. 136-137 s.