31. 12. 1851 - Silvestrovské patenty

02.04.2017 17:34

            (1)

            My František Josef První, z Boží milosti císař rakouský, král uherský a český atd.

            Následkem Našich nařízení od 20. srpna 1851 stalo se důkladné vyšetřování listiny ústavní od 4. března 1849 v naší radě ministerské a říšské. Poněvadž se z výsledku porad ukázalo, že dotčená ústavní listina ani v základech svých poměrům rakouského císařského státu není přiměřena ani ve spojení se svými ustanoveními provedena býti nemůže, tedy po zralém uvážení všech důvodů vidíme se panovnickou povinností Svou pohnuty prohlásiti, že dotčená ústavní listina od 4. března 1849 nemá více moci a zákonní působnosti.

            Rovnost všech státních příslušníků před zákonem, jakož i neplatnost a zrušení všeho selského závazku poddanosti a přikázanosti učiněné zvláštním zákonem za slušnou náhradu pro dřívější oprávněnce, jakož i prací s tím spojených, potvrzují se výslovně.

            K dosažení takových zřízení, jež jsou k tomu, aby vyhověly potřebám Našich rozličných národů, jakož i výminkám blahobytu všech tříd jejich, a aby zmohutněla síla Naší vlády k upevnění zevnitřní i vnitřní bezpečnosti, jednoty a moci státu, zachovají se cesty zkušeností a bedlivého zkoušení všech poměrů a utvoří se postupně organické zákony z toho dovoděné.

            Na základě této úvahy a vyslyševše Naši ministerskou a Naši říšskou radu ustanovili jsme nyní přede vším v nejdůležitějších a nejpilnějších stránkách organického zákonodárství řadu zásad a vydali jsme náležité rozkazy, aby se daly vůbec na vědomí a bez prodlení k prací o provedení jich se přikročilo.

            Následující zvláštní zákony obsahují určitější závazná ustanovení a zřízení, pokud se mají zachovati zákony dosavad v platnosti jsoucí.

            Dáno v Našem hlavním a sídelním městě Vídni dne třicátého prvního prosince léta tisícího osmistého padesátého prvního, - říší Našich čtvrtého.

 

František Josef, v.r.

                        F. Schwarzenberg v.r.

                        K nejvyššímu nařízení:

                        Ransonnet v.r. ředitel kanceláře ministerské rady

 

(2)

            My František Josef První, z boží milosti císař rakouský, král uherský a český atd.

            Patentem od 4. března 1849 prohlásila se pro tyto korunní země: arcivévodství Rakouské nad a pod Enží, vévodství Solnohradské, vévodství Štyrské, království Ilirské sestávající z vévodství Korutanského a Krainského, zkněžněného hrabství Gorice a Gradisky z markrabství Istrie a města Terstu se svým obvodem; - pro zkněžněné hrabství Tyrolské a Vorarlberg, království České, markrabství Moravské, vévodství Hořejní a Dolno-Slezské, království Haličské a Vladimírské s vévodstvími Osvětimským a Zátorským, velkovévodství Krakovské a vévodství Bukovinské, konečně království Dalmátské – určitá politická práva, jež s ústavní listinou zároveň prohlášenou bedlivé zkoušce byly podrobeny.

            Následkem důvodů, které Nám vyslyšením ministerské a říšské rady přednešeny byly, vidíme se pohnuty prohlásiti, že dotčený patent od 4. března 1849 a základní práva pro jmenované korunní země v něm prohlášená tímto nemají více moci a zákonní působnosti.

            Pokud o zvláštních punktech základních práv nevyšla již zvláštní ustanovení, ponecháváme Sobě upraviti je zvláštními zákony.

            Prohlašujeme ale tímto patentem výslovně, že každou církev a náboženskou společnost, v korunních zemích nahoře zmíněných zákonně uznanou, v právech společného veřejného vykonávání náboženství, pak v samostatné správě jejich záležitostí, dále v držení a užívání ústavů, nadání a fondů, jenž k náboženským, vyučovacím a dobročinným oučelům určeny jsou, zachovati a chrániti chceme, kdežto tytéž podrobeny jsou obecním státním zákonům.

            Dáno v Našem hlavním a sídelním městě Vídni dne třicátého prvního prosince léta tisícího osmistého padesátého prvního, - říší Našich čtvrtého.

 

František Josef, v.r.

                        F. Schwarzenberg v.r.

                        K nejvyššímu nařízení:

                        Ransonnet v.r. ředitel kanceláře ministerské rady.

 

(3)

            Milý kníže Schwarzenberku!

            Vzhledem na patent od dnešního dne dodávají se Vám v příloze pravidla základní po vyslyšení Mého ministerstva a Mé rady říšské v nejdůležitějších a nejpilnějších příčinách zákonodárství organického ode Mne ustanovená, s tím příkazem, abyste o to pečoval, by ministeria, již se týče, bez prodlení způsobem přiměřeným přikročila ku pracem, jimiž by se ve skutek uvedla, a aby výpadky prací těch Mně byly předloženy.

            Ve Vídni 31. prosince 1851.

 

            František Josef m.p.

 

PRAVIDLA ZÁKLADNÍ V PŘÍČINĚ ZÁKONODÁRSTVÍ ORGANICKÉHO V KORUNNÍCH ZEMÍCH CÍSAŘSTVÍ RAKOUSKÉHO.

            1) Země, pod starými historickými nebo pod novými tituly s císařstvím Rakouským spojené, činí nerozlučné části Rakouského císařského dědičného mocnářství.

            2) Jména „korunní země“ užíváno budiž v jazyku úředním toliko jako poznačení obecného, při zvláštním pojmenování země některé však vyjádřeno budiž vždy vlastní poznačení titulní, kteréž ji náleží.

            3) Obvod zemí korunních budiž zachován s výhradou změn, jež vyhledávati budou příčiny správní.

            4) V každé zemi korunní zříditi se mají v přiměřených obvodech země knížecí úřadové okresní (pod obvyklými pojmenováními zemskými) a v nich, pokud možná, spojiti se mají rozličná odvětví správní v ustanovených mezech působnosti.

            5) Nad úřady okresními postaveni budou pod obvyklými pojmenováními zemskými v příčině administrativní úřadové krajští (stolice, delegace a p.). Obvod jich prostorní ustanoviti se má, majíc zření na rozdělení v čase předešlém, a hledíc na potřeby nynější.

            V malých zemích korunních, jakož vůbec, kde by nenastala potřeba zřizovati úřady krajské, nezřídí se úřadové takoví.

            Úřadové krajští postaveni budou pod řízením zemským (v čl. 6) a budou míti působnost dílem přehlížecí, dílem vykonávací a administrativní.

            6) Nad úřady krajskými postaveni budou v korunních zemích místodržitelství a správce zemský. Zvláštními ustanoveními vyměří se, jak se budou u místodržitelství práce odbývati, a jaká bude jeho působnost, jaké bude míti postavení a jaká plnomocenství správce zemský, a jaké bude podřízení jich pod nejvyšší autority.

            7) Za obec místní pokládány buďtež ty obce, ježto skutečně tu byly nebo jsou, aniž to má býti na překážku, aby se tu, kde toho bude potřeba nebo se bude s důvodem za to žádati, podle potřeb a prospěchu jich spojily.

            8) Při zřizování obcí místních má se míti zření na rozdíl mezi obcemi venkovskými a městskými, zvláště pak co se těchto týče, na předešlou vlastnost a zvláštní postavení měst královských a zeměknížecích.

            9) Při ustanovování obcí venkovských může se bývalá panská velká majetnost pozemní pod jistými výminkami, ježto se v každé zemi zevrubněji vytknou, ze svazku obcí místních vyloučiti a přímo pod úřady okresní postaviti.

            Více někdejších zemišt panských, ježto bezprostředně spolu hraničí, může se k tomu konci spojiti.

            10) Vládě se zůstavuje představené obecní obcí venkovských i městských potvrzovati a podle okolností i jmenovati. Oni mají býti vzati pod přísahu, že chtí mocnářovi věrni a jeho poslušni býti a ostatní povinnosti své svědomitě plniti.

            Též se mají tu, kde to pro poměry obecní radno bude, vyšší kategorie úřadníků obecních vládě k potvrzení předložiti.

            11) Obcím s výhradami zákonními povoluje voliti představené obecní a výbory obecní dle řádů volebních, ježto se ustanoví.

            12) Jména titulní představených obecních a výboru obecních ustanoviti se mají podle zvyklostí, ježto dříve v jedné každé zemi v obyčeji byly.

            13) Působnost obcí vztahovati se má vůbec toliko na jejich záležitosti obecní, avšak mají obce i představení jich býti povinni, propůjčiti se úřadům zeměknížecím ve všech záležitostech veřejných pomocí, kterážto se obecnými nebo zvláštními nařízením ustanoví.

            I v samých záležitostech obecních zůstavuje se úřadům zeměknížecím, zkoušeti  a potvrzovati důležitější výkony a uzavření obcí, ježto se v řadách obecních zevrubněji ustanoví.

            14) Veřejnost jednání obecních má přestati, vyjímajíc zvláštní výkony slavné; údům však obce bude povoleno, nahlédnout ve zvláštní věci, ježto se jich budou týkati.

            15) Obce postaveny budou vůbec pod úřady okresní, a toliko výjimkou podle zvláštností jedné každé pod úřady krajské nebo přímo pod místodržitelství.

            16) Podle základních těchto pravidel zdělati se mají pro každou zemi řádové, zvláštním poměrům jejím přiměření, a to pro obce venkovské i pro města.

            Při pracích těchto budiž mimo to k tomu hleděno, aby se interesům převažujícím propůjčilo též působení převažující, a aby se tak při volení aktivním i passivním v příčině zřízení představených a výborů obecních předsebraném, tak i v záležitostech obecních rozhodná převaha zjistila majetnosti pozemní podle toho, v jaké rozšířenosti byla ve svazek obecní vzata i podle hodnoty její berničné, průmyslu ale v poměře k veškeré majetnosti pozemní – v městech zvláště majetnosti domovní – a pokud možná korporacím pro potřeby duchovní i hmotné.

            V království Lombardsko-Benátském má se řád obecní tam uvedený v platnosti zachovati s výhradou oprav, ježto by se snad dle zkušenosti potřebnými býti viděly.

            17) Sudsství vykonávati budou v celé říši úřadové a soudové k tomu zřízení podle zákonů průchod majících ve jménu Jeho cís. král. apoštolského Veličensstva.

            18) Úředníci právní a soudcové mají při vykonávání sudství zachováni býti samostatni, co se však týče ostatních jejich osobních vztahů služebních, mají strany nich platnost míti předpisové, pro úřadníky státní vydané.

            19) Odloučení soudnictví od úřadů správních má místo míti u právních soudů sborových, pak u instancí druhých a třetích vůbec, u instancí prvních ale v království Lombardsko-Benátském a tam, kde se to uzná za nevyhnutelné.

            Jinak pokládati se má u jednosoudů jakožto instancí prvních za to, že jsou se správou v úřadě okresním spojeni.

            Co se však týče vnitřního zřízení těchto úřadů okresních (viz článek 4), může se jim vedle okolností zvláštní úřadník soudní nebo politický přikázati, jako toho kde potřeba žádá.

            20) Jak ve sporných i mimosporných záležitostech civilních, tak i v záležitostech trestních mají býti tři instance.

            21) První instance, jak pouze juridické, tak i ty, ježto co úřadové okresní zároveň míti budou správu politickou, ustanoveny jsou pro záležitosti civilní v mezech, které se vyměří, pro přestupky a ty přečiny, ježto se zvláště pojmenují, pak k tomu, aby povahu skutku vyhledávaly a soudům trestním všelikou pomocí a podporou se propůjčovaly.

            22) V distriktech přiměřených, hledíc při tom, pokud možná, k politickému rozdělení zemí, ustanoveni budou soudové kollegiální čili sboroví ježto meze působnosti úřadů okresních převyšují.

            23) K odbývání záležitostí civilních a trestních v instanci druhé zříditi se mají vrchní soudové zemští, prohlížejíc při tom k nejvyšší potřeba a na ní přestanouc.

            24) Nejvyšší soud má býti instanci třetí.

            25) V přestupcích a přečinech, pokud tito přikázáni jsou k úřadům okresním, bude míti místo řízení inkvisiční v způsobu co možná nejjednodušším.

            26) V těch věcech trestních, strany nichž řízení předsejíti má u soudů sborových, zachováno má býti pravidlo obžaloby, zřízení obhájce obžalovanému a ústního způsobu v řízení závěrečném.

            27) Řízení nemá býti veřejné, propůjčuje se však při ústním přelíčení v první instanci obžalovanému s povolením presidenta, jakož i tomuto právo, že může až do určitého počtu posluchače připustiti.

            28) Obžalobu zprostředkovati má zastupitelství státní, jehož působnost se vztahovati bude toliko na proces trestní.

            29) Soudové porotní mají se odstraniti.

            30) Rozsudky vynášeti mají toliko soudcové zkoušení. Formy rozsudků ve věcech trestních mají býti „vinenn“, „nevinen“, „propuštěn z obžaloby“.

            31) Řízení u vrchních soudů zemských a u nejvyššího soudu má býti toliko písemné.

            32) Širší ustanovení o působnosti úřadů soudních obsahovati budou v sobě zákonové, ježto se o tom vydají.

            33) Obecný zákonník občanský má jakožto společné právo všech příslušníků státu Rakouského i v těch zemích, v nichžto na ten čas ještě platnosti nemá, po přiměřených přípravách a s přípravami těmito, a majíc při tom zřetel na zvláštní poměry zemí těchto, uveden a taktéž má i zákonu trestnímu v celé říši průchod zjednán býti.

            34) V zemích korunních zřídí se zvláštní statuty o dědičné šlechtě stavovské čili jistou majetností pozemní, přednostech i povinnostech, zvláště pak propůjčí se jí všemožná usnadnění ku zřízení majorátů a fideikomisů. Co se týče stavu sedlského, mají se předpisové zvláštní, pro zachování statků jeho pospolitých vydání, tu kde jsou, v platnosti zachovati.

            35) Úřadům krajským a místodržitelským po boku postaveni budou výborové poradní z majetné šlechty dědičné, z držitelů velkých a malých pozemností a z průmyslníků, kterýchžto výborův působnosti, co se týče věcí k ní náležejících i obvodu jejího, náležitě bude vytknuta. Pakli by se vidělo, že by bylo žádati, aby se ještě někteří jiní faktorové do výborů těch přivzali, má se podle okolností k tomu zřetel míti.

            Zevřubnější ustanovení o tom vydána budou zvláštními nařízeními.

            36) U zeměknížecích úřadů okresních svolati se mají čas od času představení obcí k okresu náležejících a vlastníci pozemností velkých, ze svazku obecního vyjmutých, nebo plnomocníci jich ke schůzkám v záležitostech jejich.

 

Literatura: VESELÝ, Z. Dějiny českého státu v dokumentech. Praha 2012. 385-390 s.