25. 4. 1848 - Pillersdorfova ústava

18.04.2016 16:09

ÚSTAVNÍ LISTINA RAKOUSKÉHO CÍSAŘSTVÍ

I. Ustanovení všeobecná

§ 1/      Všecky k Rakouskému císařství příslušící země činí nerozdělitelnou konstituční monarchii.

§ 2/      Toto zřízení potahuje (vztahuje) se na následující země císařství: na království České, Halič, Vladimiř s Osvětimem, Zátorem a Bukovinou, Iliry (sestávající z vévodství Korutanského, Krajinského a Přímoří) na království Dalmatské, na arciknížectví Rakouské nad Enží i pod Enží, na vévodství Salcburské, Štýrské, Horno- i Dolno-Slezské, na markrabství Moravské, hrabství Tyrolské s Vorarlbergem.

§ 3/      Rozdělení země v jednotlivé provincie platí posud neporušeně, a jen zákonem se může změniti.

§ 4/      Všem národům pojišťuje se neporušitelnost národnosti a jazyka.

§ 5/      Koruna jest dle zásady pragmatické sankce od 19. dubna 1713 v domě Habsbursko-Lotrinském dědičná.

§ 6/      Nástupce na trůnu je uplynulým 18. rokem zletilý.

§ 7/      Stane-li se, že by byl nezletilý aneb neschopný k samovládě, zřídí se vláda dle zvláštního zákonu.

 

II. Císař

§ 8/      Osoba císařova je posvátná a nedotknutelná. On jest za vykonávání vládní moci neodpovědný; jeho ustanovení potřebuje ale k plné platnosti podpis odpovědného ministerstva.

§ 9/      Císař složí při otevření prvního říšského sněmu a každý nástupce hned po nastoupení vlády přísahu na listinu, obsahující zřízení.

§ 10/    Výkonná moc přísluší císaři samému, zákonodární moc vykonává společně s říšským sněmem.

§ 11/    On obsazuje všecky státní ouřady, rozdává důstojenství, řády a šlechtické stupně, má vrchní velení a řízení pozemní a námořní moci.

§ 12/    Vypovídá válku a uzavírá mír a smlouvy s cizími vládami.

§ 13/    Císaři přísluší odměňování výtečných zásluh, má právo milosti a umírnění trestu, což ale při odsouzených ministřích od jedné z obou komor závisí.

§ 14/    Soudní moc vychází od císaře a vykonává se ve jménu císařovu.

§ 15/    Na říšském sněmě má císař právo, zákony navrhovati, sankce všech zákonů přísluší pouze jemu.

§ 16/    Svolává ročně říšský sněm a může ho odložiti neb rozpustiti, v kteréžto případnosti po lhůtě 19ti dnů nový říšský sněm se svolá.

       Zemře-li císař, má se říšský sněm ve čtyřech nedělích shromážditi.

 

III. Občanská a politická práva obyvatelů.

§ 17/    Všem občanům se pojišťuje úplná svoboda víry, svědomí i osoby.

§ 18/    Každý může jen dle zákonní formy zatčen býti, vyjímajíc toho, dopadne-li se kdo zrovna v činu (při činu).

       Ve 24 hodinách po zatčení musí každý zatknutý stran příčiny zatknutí vyslyšen a soudci odevzdán býti. Prohledávání domu může jen v těch případnostech a v té formě se díti, kterou zákony předpisují.

§ 19/    Svoboda řeči a tisku pojišťuje se po dokonalém zrušení censury tímto zřízením. Trest na nadužívání bude spořádán zákonem, který první říšský sněm vydá.

§ 20/    Tajemství psaní jest neporušitelné.

§ 21/    V § 17. až 20. naznačených svobod užívají i cizinci, kteří posud žádných občanských práv nedosáhli.

§ 22/    Právo žádosti a právo spolčování mají všichni občané. Zvláštní zákony spořádají vykonávání tohoto práva.

§ 23/    Svobodě vystěhování nesmí ouřadové žádné překážky klást.

§ 24/    Každý občan může býti majitelem půdy, může se každého zákonem povoleného průmyslu chopit a má ke všem ouřadům a důstojenstvím otevřenou cestu.

§ 25/    Pro všechny občany působí zákon stejně, všichni mají stejný soud, jsou stejně k obraně i k daním zavázáni, a nikdo nemůže bez jeho vůle svému pořádném soudci odjat býti.

§ 26/    Soud vojenský zůstane až do vyjití zvláštního zákonu nezměněný.

§ 27/    Odstranění rozdílností, které se v některých částích monarchie v politických a měšťanských právech jednotlivých vyznání zákonně nacházejí, jakož i zrušení všelikých překážek, které dosáhnutí všelikého druhu gruntů překážejí, rozhodne se na prvním říšském sněmu.

§ 28/    Soudcové mohou jen nálezem vyšších ouřadů propuštěni neb ve službě o stupeň sesazeni aneb proti jich přání na jiné místo neb do pense dáni býti.

§ 29/    Soud děje se veřejně, oustně (ústně).

       Pro trestní věci zavedou se poroty, jejichž zřízení zvláštní zákon ustanoví.

§ 30/    Změny v zřízení soudů mohou se jen zákonem díti.

§ 31/    Všem v monarchii zákonem uznaným křesťanským vyznáním a židovské víře dává se svoboda u vykonávání služeb božích.

 

IV. Ministři

§ 32/    Ministři jsou odpovědni za všecky skutky a návrhy ve svém ouřadování.

§ 33/    Tato odpovědnost, jakož i ustanovení žalobného úřadu určí se zvláštním zákonem.

 

V. Říšský sněm

§ 34/    Říšský sněm, který společně s císařem zákonodární moc vykonává, rozděluje se ve dvě komory, v senát a v komoru deputovaných. Trvání říšského sněmu ustanovuje se na 5 let a svolá se každoročně.

§ 35/    Senát záleží:

       a) z princů z císařského domu, kteří 24 let stáří jsou;

       b) ze spoluoudů, které císař bez ohledu na stav a rod na celý život jejich vyvolí;

       c) ze 150 oudů, které nejmohovitější (nejmovitější) statkářové na celou sněmovní dobu (5 let) ze sebe vyvolí.

§ 36/    Komory poslanců záleží ze 383 spoluoudů.

       Volení veškerých oudů komory deputovaných spočívá na počtu lidu a na zastoupení všech národních interessů.

§ 37/    Volení spoluoudů obou komor stane se pro první říšský sněm podle prozatímního voličského řádu.

§ 38/    Definitivní voličský zákon ustanoví shromážděný říšský sněm, a určí také náhrady, které deputovaní druhé komory obdrží.

§ 39/    Každá komora vyvolí si presidenta a ostatní ouředníky, jí samé přísluší skoumati a rozhodovati o platnosti volení.

§ 40/    Oudové obou komor mohou jen osobně hlasovati a nesmí od svých vysilatelů instrukce přijímati.

§ 41/    Sezení obou komor děje se veřejně; výminka může se jen uzavřením komory státi, která o tom na žádost 10 oudů neb na žádost presidentovu v tajném sezení rozhodne.

§ 42/    Žádný oud komory nesmí mezi říšským sněmem bez přivolení komory, ku které náleží, vyjímajíc, dopaden-li v činu (při činu), ouředně pronásledován neb zatčen býti.

§ 43/    Oud komory, který od státu placenou službu přijme, musí se novém volení podrobiti; vláda neodepře žádnému volenému oudu přístup do komor.

§ 44/    Komory shromáždí se jen na zavolání císařovo a nemají po rozpuštění neb odložení nic na práci.

 

VI. Činnost říšského sněmu

§ 45/    Všecky zákony potřebují přivolení obou komor a sankce císařovu.

§ 46/    Na prvním sněmě a po každém novém nastoupení na trůn určí se civillista císařova na celý čas jeho vladařství.

       Appanáže a věna pro oudy císařské rodiny vždy se říšskému sněmu k uzavření předloží.

§ 47/    Každoroční povolování k doplnění vojska, povolování berní a daní, zadlužování státní, prodání státních statků, skoumání a ustanovování každoročního návrhu státních příjmů a vydání, a roční uzavření oučtů, může se jen zákonem určiti.

       Tyto návrhy přednesou se nejdřív komoře deputovaných.

§ 48/    Obě komory mohou zákony navrhovati aneb udáním příčin vládu přiměti, aby zákony navrhla. Mohou žádosti přijímat a o nich rokovat; takové žádosti od jednotlivců neb spolků nesmí osobně býti zanešeny, nýbrž musí oudem komory býti předloženy.

§ 49/    K platnosti nějakého uzavření musí být nejméně 30 oudů v senátě a 60 v druhé komoře přítomno.

§ 50/    Navržené zákony, které ústavu doplňují, vysvětlují neb změňují, potřebují v každé komoře svolení 2/3 přítomných oudů.

§ 51/    Při všech ostatních návrzích zákonů stačí absolutní většina.

§ 52/    V obou komorách zastupují vládu odpovědní ministři aneb vládní komisaři, od ministrů komorám oznámení. Rozhodný hlas ale mají oba, jen když jsou oudové komory.

§ 53/    Zvláštní pravidla, které sněm sestaví, ustanoví pořádek v jednání; než se tato pravidla sestaví, vydá vláda prozatimní pravidla pro obě komory.

 

VII. Provinciální stavové.

§ 54/    V jednotlivých zemích budou provinciální stavové k opatrování provinciálních interessů, pokud v potřeby státní nezabíhají, sestaveni. Provinciálním stavům zachová se, pokud se ústava nezmění, posavadní zřízení a působení.

§ 55/    Jedna z nejprvnějších úloh říšského sněmu bude, aby se skoumaly a ocenily času přiměřené změny posavadního zřízení, které provinciální stavové říšskému sněmu předloží, a aby se jednalo o návrzích, kterakby se gruntovní břemena, které za vyplatitelné vyhlášeny jsou, nahradila.

§ 56/    K opatrování zvláštních interessů v krajích a okresích v každé provincii ustanoví zákonodárstvo zvláštní municipální zřízení.

§ 57/    Zřízení obcí ať se uspořádá tak, aby v nich všecky interessy obce a jich oudů byly zastoupeny.

§ 58/    Ve veškerém mocnářství zřídí se národní garda dle pravidel zvláštním zákonem vydaných, bude ale podřízena civilní autoritě a civilním soudům.

       Přísaha vojska na konstituci bude obsažena v přísaze na korouhev.

       Dáno v našem císařském hlavním a sídelním městě Vídni dne 25. dubna 1848, naši vlády v roku 14.

 

Ferdinand m. p.

 

 

Literatura:

  • ČERNÝ, J., M. Boj za právo: sborník aktů politických u věcech státu a národa českého od roku 1848 s výklady historickými. Část I. Až do rozpuštění sněmu Kroměřížského (11. března 1848 – 7. března 1849). Praha 2007. 151 s.
  • Ústawa rakauského státu, Národní nowiny, 18/1848, 26. 4. 1848, s. 1-2.