21. 12. 1867 - Prosincová ústava rakouské části říše

28.12.2017 12:08

ZÁKON O ŘÍŠSKÉM ZASTUPITELSTVU

S přivolením obojí sněmovny rady říšské vidí se Mi změniti základní zákon o zastupitelstvu říšském, daný dne 26. února 1861, kterýž zní takto:

 

§   1/    Ku společnému zastupování království Českého, Dalmatského, Haličského, a Vladimiřského s velkovojvodstvím Krakovským, arcivojvodství Rakouského pod Enží a nad Enží, vojvodství Salcburského, Štyrského, Korutanského, Krajinského a Bukovinského, markrabství Moravského, vojvodství Horno- a Dolnoslézského, knížecího hrabství Tyrolského a země Vorarlberské, markrabství Istrianského, knížecího hrabství Gorického a Gradišťského a města i okršlku Trstského ustanovena jest rada říšská.

     Nikdo nemůže zároveň býti údem obojí sněmovny.

§   2/    Údy sněmovny panské jsou rodem zletilí princové císařského domu.

§   3/    Dědičnými údy sněmovny panské jsou zletilé hlavy zdejších rodů šlechtických, které v královstvích a zemích radou říšskou zastoupených rozsáhlými statky vynikají a kterýmž císař Pán důstojenství dědičného rady říšského propůjčí.

§   4/    Údy sněmovny panské dle vysokého svého důstojenství církevního v královstvích a zemích radou říšskou zastoupených jsou všichni arcibiskupové a ti biskupové, jimž přísluší důstojenství knížecí.

§   5/    Císaři zůstaveno jest, povolati z království a zemí v radě říšské zastoupených za doživotné údy do sněmovny panské muže výtečné, kteří sobě o stát neb církev, vědy neb umění zásluh dobyli.

§   6/    Do sněmovny poslanecké přijde dvě stě tři poslanců zvolených, jenž budou království a země v tomto zastupovati:

          království České - - - - - - 54

          Dalmatské - - - - - - 5

          Haličské a Vladimiřské

          s velkovojvodstvím Krakovským - - - - - - 38

          arcivojvodství Rakouské pod Enží - - - - - - 8

          arcivojvodství Rakouské nad Enží - - - - - - 10

          vojvodství Salcburské - - - - - - 3

          vojvodství Štyrské - - - - - - 13

          Korutanské - - - - - - 5

          Krajinské - - - - - - 6

          Bukovinské - - - - - - 5

          markrabství Moravské - - - - - - 22

          vojvodství Horno- a Dolnoslézské - - - - - - 6

          knížecí hrabství Tyrolské - - - - - - 10

          zemi Vorarlberskou - - - - - - 2

          markrabství Istrianské - - - - - - 2

          knížecí hrabství Gorické a Gradišťské - - - - - - 2

          město Trst s okršlkem - - - - - - 2

§   7/    Poslanci, pro každou zemi v počtu výše položeném ustanovení, budou od sněmu té země přímo zvoleni a do rady říšské posláni. (Tento paragraf byl 2. dubna 1873 nahrazen jiným, který zaváděl přímé volby do říšské rady. – pozn. JP)

     Tato volba konati se bude nadpoloviční většinou hlasů tím spůsobem, aby údové sněmovny poslanecké, kolik jich dle přídavku ke zřízení zemskému připojenému na jisté obvody, města a korporace vychází, zvoleni byli z poslanců sněmovních týchž obvodů, měst a korporací.

     Změny v ustanovených skupeních potahmo v obvodech, městech a korporacích, též v rozdělení poslanců, kteří se voliti mají, mezi jednotlivá skupení, stanou se k návrhu sněmů zemských zákonem říšským.

     Nastaly-li by výjimkou případnosti takové, že by údové sněmovny poslanecké od sněmu vysláni býti nemohli, může císař Pán naříditi, aby byli v obvodech, městech a korporacích přímo voleni. Toto přímé volení staň se tím spůsobem, že údové sněmovny poslanecké, kolik jich dle zřízení zemských na jistá skupení vychází, zvolí se skrze voliče téhož skupení, jenž mají právo, voliti do sněmu. Širší ustanovení, jak se takové přímé volby konati mají, dána budou zákonem říšským, a týmž zákonem ustanoví se také okresy volební.

§   8/    Veřejní úředníci a funkcionáři do sněmovny poslanecké zvolení nemají k vykonávání svého mandátu zapotřebí dovolené.

§   9/    Císař pojmenuje presidenta a vicepresidenty panské sněmovny ze členů této sněmovny na čas sesí (zasedání – pozn. JP). Sněmovna poslanecká zvolí presidenta i vicepresidenty za sebe. Ostatní funkcionáře vyvolí si každá sněmovna sama.

§   10/  Rada říšská bude od Císaře svolána každý rok a to pokud možné v měsících zimních.

§   11/  K působnosti rady říšské náležejí věci všeliké, vztahující se k právům, povinnostem a potřebám, které jsou všem královstvím a zemím v radě říšské zastoupeným společné, pokud se dle úmluvy se zeměmi mocnářství vyřizovati společně.

     Přísluší tedy k působnosti rady říšské:

     a) Zkoušeti a schvalovati smlouvy obchodní a takové smlouvy státní, jimiž by se říši nebo některé části její uložilo nějaké břemeno aneb některým občanům nějaký závazek, nebo jimiž by se stala nějaká změna v obvodu království a zemí v radě říšské zastoupených;

     b) příslušejí k ní všeliké záležitostí, ježto se vztahují ke spůsobu povinnosti vojenské, též k tomu, jak se má tato povinnost spořádati a jak dlouho má trvati, mimo to a zvláště přísluší k ní výroční povolování vojska, ježto se má postaviti, a obecná ustanovení, týkající se dávání přípřeže, a stravování i ubytování vojska;

     c) náleží k ní, ustanovovati na jisto předchozí rozpočty státního hospodářství, a zvláště dávati výroční povolení k vybírání daní, dávek a důchodků; zkoušeti závěry počtů státních a resultátů hospodaření s financemi, dávati absolutorium; zaváděti nové výpůjčky, konvertovati nynější dluhy státní, prodávati, zjinačovati neb zavazovati nemovité jmění státní; kromě toho k ní náleží zákonodárství v příčině monopolů a regalií a vůbec všeliké záležitosti finanční, ježto jsou královstvím a zemím v říšské radě zastoupeným společné;

     d) přísluší k radě říšské pořádati peněžnictví, mince a bankovnictví cedulní, též věci celní a obchodní, telegrafství, poštovnictví, železnice, plavbu a jiné komunikace říšské;

     e) náleží k zákonodárství kreditní, bankovní, privilejní a živnostenské, vylučujíc zákonodárství, týkající se práv propinačních (Jedná se o právo výhradního prodeje nebo výroby alkoholických nápojů v určitém obvodě. – pozn. JP)

     f) přísluší k ní zákonodárství medicinální, též zákonodárství v příčině ochrany od epidemií a nemocí dobytčích;

     g) zákonodárství v příčině práva občanství státního, práva domovského, policie nad cizinci a pasovnictví, jakož i sečtení lidu;

     h) zákonodárství v příčině poměrů konfesionálních, v příčině práva spolčování a shromážďování se, v příčině tisku a ochrany duchovního majetku;

     i)   náleží radě říšské, ustanovovati základní pravidla, vyučování na školách obecných a na gymnásiích, a dávati zákony v příčině universit;

     k)  přísluší k ní zákonodárství v příčině sudství trestního, trestání policejního a práva občanského, vyjímajíc zákonodárství, týkající se vnitřního zřízení knih veřejných a věcí takových, ježto dle zřízení zemských a dle tohoto zákona základního náležejí k působnosti sněmu; mimo to přísluší k radě říšské zákonodárství v příčině práva obchodního a směnečného, námořského, horního a lenního;

     l)   přísluší k ní zákonodárství v příčině základů organisace úřadů soudních a správních;

     m) náležejí k radě říšské zákony, ježto vydány budou za příčinou ve skutek uvedení státních zákonů základních o obecných právích občanů státních, o soudu říšském, o moci soudcovské, vládní a vykonavací, a ježto se tam přivádějí;

     n)  náleží k ní zákonodárství v příčině věcí, kteréž se vztahuje k povinnostem a poměrům jednotlivých zemí mezi sebou, a

     o)  zákonodárství, týkající se toho, jak se vyřizovati mají záležitosti, které dle úmluvy se zeměmi ke koruně uherské náležejícími učiněné, prohlášeny jsou za společné.

§   12/  Všeliké jiné věci zákonodárské, kteréž v tomto zákoně nejsou výslovně radě říšské vyhraženy, příslušejí k působnosti sněmů království a zemí v radě říšské zastoupených a budou v těchto sněmích a s nimi spůsobem ústavním vyřizovány

     Pakli by se však některý sněm usnesl na tom, aby ta neb ona věc zákonodárská jemu zůstavená, byla vyjednávána a vyřizována v radě říšské, přenešena bude věc taková v případnosti této a pokud se týče tohoto sněmu, v působnost rady říšské.

§   13/  Návrhy zákonů docházejí co předlohy vládne k radě říšské. Také rada říšská má právo, navrhovati zákony u věcech k působnosti její náležejících. Ke každému zákonu potřebí, aby se v příčině jeho obě sněmovny shodovaly a aby došel potvrzení císařského.

     Nemohly-li by se obě sněmovny po několikeré poradě v některém zákoně finančním shodnouti o tu neb onu položku toho zákona aneb v zákoně o rekrutech o to, jak velký kontingent se má sebrati, pokládá se menší číslo za povolené.

§   14/  Bylo-li by v tom čase, když rada říšská není shromážděna, zapotřebí, učiniti nějaké pilné opatření, k němuž dle ústavy se vyhledává přivolení její, tedy se může pod odpovídání veškerého ministerstva císařským nařízením učiniti, pokud nemá za účel nějaké změny základního zákona státního, nemá se jím nijakého trvalého břemena na poklad státní uvaliti, a pokud se netýče prodeje nějakého statku státního. Taková nařízení mají moc zákona prozatím vydaného, když se v nich všichni ministři podepíší a když se vyhlásí, táhnouc se výslovně k tomuto ustanovení základního zákona.

     Moc zákona těchto nařízení pomine, když by vláda opominula, předložiti je ku schválení řadě říšské, která se nejprvé po jich vyhlášení sejde, a to předkem sněmovně poslanecké ve čtyřech nedělích po jejím sejití, aneb, když by taková nařízení nebyla od té neb oné sněmovny rady říšské schválena.

     Veškeré ministerstvo odpovídá z toho, aby se takovým nařízením, jak mile pozbyla moci zákona prozatím vydaného, ihned platnost odejmula.

§   15/  Aby usnešení rady říšské bylo platné, potřebí, aby ve sněmovně poslanecké bylo sto údův přítomno a ve sněmovně panské čtyřidcet, a v obojí sněmovně potřebí absolutní většiny hlasů údův přítomných.

     K platnému usnešení, aby se stala změna nějaká v tomto zákoně základním, též v základních zákonech státních o obecných právích občanů státních království a zemí v radě říšské zastoupených, o ustanovení soudu říšského, o moci soudcovské, jakož i o užívání moci vládní a vykonavací, potřeby většiny nejméně dvou třetin hlasů.

§   16/  Údové sněmovny poslanecké nemají od svých voličů nijakých instrukcí přijímati.

     Údové rady říšské nemohou pro hlasování, v povolání svém konané naprosto k odpovídání přidržováni býti, pro to však, co u povolání svém mluvili, mohou k odpovídání přidrženi býti jen od sněmovny, k níž náležejí.

     Žádný úd rady říšské nemůže po čas sesí (zasedání – pozn. JP) pro nějaký čin trestný bez přivolení sněmu zatčen nebo od soudu stíhán býti, leč by byl při samém skutku postižen.

     I také kdyby úd rady říšské při samém skutku byl postižen, povinen jest soud, oznámiti ihned presidentovi sněmovny, že byl zatčen.

     Požádá-li sněmovna za to, budiž zatčení zdviženo aneb stíhání na celou dobu zasedání odloženo. Téhož má sněmovna právo žádati, kdyby některý úd její byl zatčen neb ve vyšetřování vzat mimo dobu zasedací.

§   17/  Údové rady říšské mají právo hlasovací vykonávati osobně.

§   18/  Funkce údů z některé země do sněmovny poslanecké vyslaných pomine toho dne, kdy se sejde nový sněm zemský. Údové tito mohou zase do sněmovny poslanecké zvoleni býti. (Tento paragraf byl zrušen přijetím zákona o přímých volbách do říšské rady z 2. dubna 1873 – pozn. JP)

     Sejde-li některý úd sněmovny poslanecké smrtí, pozbude-li spůsobilosti osobní, býti údem rady říšské aneb nemůželi jím býti pro nějakou trvalou překážku, vzdá-li se mandátu co poslanec říšské, anebo přestane-li býti poslancem sněmu zemského, koná se nová volba.

§   19/  Odročení rady říšské a rozpuštění sněmovny poslanců stane se z nařízení císařova. Byla-li sněmovna poslanecká rozpuštěna, zavede se dle § 7. nové volení.

§   20/  Ministrové a správcové úřadů centrálních mají právo, ve všech poradách účastenství míti a svých předloh buď sami osobně aneb skrze vyslaného svého obhajovati. Každá sněmovna může žádati, aby ministři byli přítomni. Kdy koli pak ministři za to požádají, mají býti slyšeni. Právo, spolu hlasovati, mají však jen tehda, když jsou údy té neb oné sněmovny.

§   21/  Každá sněmovna rady říšské má právo, ministry ve všem, čeho obor působnosti její vyhledává, interpelovati, správní výkony vládní zkoušeti, v příčině petic došlých zprávy na vládě žádati, komise jmenovati, jimž ministeria jsou povinna náležitou informaci vydati, a mínění ve spůsobě adres nebo resolucí pronášeti.

§   22/  Kterak zastupitelstva mají vykonávati kontrolu nad dluhem státním, ustanoveno bude zvláštním zákonem.

§   23/  Sezení obojí sněmovny rady říšské jsou veřejná.

     Každá sněmovna má právo, ve zvláštních případnostech od veřejnosti upustiti, když za to požádá president nebo alespoň deset údův a když sněmovna po odstranění posluchačstva se na tom ustanoví.

§   24/  Širší ustanovení, jak obě sněmovny mají spolu obapolně a s jinými úřady jednati a si dopisovati, obsažena jsou v zákoně o jednacím řádu rady říšské.

 

     Ve Vídni, dne 21. prosince 1867.

 

ZÁKLADNÍ ZÁKON O VŠEOBECNÝCH PRÁVECH STÁTNÍCH OBČANŮ

S přivolením obojí sněmovny rady říšské vidí se Mi vydati nížepoložený základní zákon státní o obecných právích občanů státních, a naříditi takto:

 

Článek   1/    Všichni obyvatelé náležející ku královstvím a zemím v radě říšské zastoupeným, mají obecné rakouské státní právo občanské.

     Zákon ustanovuje, pod kterými výminkami kdo rakouského státního práva občanského může nabýti, jeho užívati a kdy a jak ho pozbude.

Článek   2/    Před zákonem jsou všichni státní občané rovni.

Článek   3/    Všichni občané státní mohou rovnou měrou veřejných úřadův dojíti.

     Aby cizozemci veřejných úřadův dojíti mohli, potřebí, aby prvé nabyli rakouského státního práva občanského.

Článek   4/    Volné stěhování se osob a jmění v mezech státu ničím není obmezeno.

     Každému občanu státnímu, který v některé obci bydlí a platí v ní daň ze svého majetku nemovitého, ze svého výdělku nebo příjmu, přísluší právo, voliti a volenu býti do zastupitelstva obecního, pod týmiž výminkami, jako příslušníkům obce.

     Svoboda, vystěhovati se ze země, obmezena jest z příčiny státu toliko brannou povinností.

     Odchodné vybírati se může jediné tehda, když se užije reciprocity.

Článek   5/    Jmění jest neporušitedlné. Mimo vůli může se někomu odejmouti něco, což jeho jest, jen v těch případnostech a tím spůsobem, jak ustanovuje zákon.

Článek   6/    Každý občan státní může na každém místě v státě se zdržovati a bydleti, jakých koli věcí nemovitých nabývati a jimi volně vládnouti, též pod výminkami zákonem vyměřenými jakou koli živnost provozovati.

     Spůsobem zákona a z příčin obecného dobrého dopouští se, by se obmezilo právo, mrtvé ruce (Jedná se o církevní majetek, který neměl být zcizován – pozn. JP) statků nemovitých nabývati a k té ruce jimi vládnouti.

Článek   7/    Všeliký svazek poddanství a člověčenství navždy jest zrušen. Všeliká povinnost nebo vybývání, z důvodu rozděleného práva vlastnického na nějakém statku nemovitém záležející, může se vykoupiti, aniž jest dovoleno, příště statků nemovitých podobným i povinnostmi nevykupitedlnými zavazovati.

Článek   8/    Svoboda osobní jest pojištěna.

     Zákon, daný dne 27. října 1862 (č. 87 zákonníka říšského) pro ochranu svobody osobní, prohlašuje se tímto za část tohoto základního zákona státního.

     Byl-li by kdo proti zákonu zatčen aneb zatčení jeho prodlouženo, vzdejde z toho státu povinnost, nahraditi mu za takové ublížení škodu.

Článek   9/    Právo domácí jest neporušitedlné. Zákon, daný dne 27. října 1862 (č. 88 zákonníka říšského) pro ochranu práva domácího, prohlašuje se tímto za část toho základního zákona státního.

Článek   10/  Tajnost psaní nebudiž porušována, a psaní zabavována buďte dle zákonů o tom vydaných toliko v případech války aneb z rozkazu soudcovského, leč že by byl někdo dle zákona zatčen nebo by bylo v domě hledáno.

Článek   11/  Každému přísluší právo petiční. Petice pod společným jménem podávati se mohou jenom od korporací neb spolků zákonem uznaných.

Článek   12/  Rakouští občané státní mají právo se shromažďovati a spolky činiti. Jak se těchto práv má užívati, ustanovuje se zvláštními zákony.

Článek   13/  Každý má právo, mínění své v mezech zákona slovem, písmem, tiskem nebo vyobrazením volně pronášeti.

     Tisku není dovoleno ani pod censuru dávati, ani propůjčováním koncesí obmezovati. Administrativní zápovědi poštovské k zdejším věcem tištěným se nevztahují.

Článek   14/  Úplná svoboda víry a svědomí každému jest pojištěna.

     Požívání práv občanských a politických nezávisí na vyznání víry; však povinnostem občanským nemůže býti vyznání náboženské na ujmu.

     Nikdo nemůže přidržován býti k nějakému výkonu církevnímu aneb k účastenství v nějaké slavnosti církevní, není-li postaven pod mocí někoho jiného, který dle zákona k tomu má právo.

Článek   15/  Každá církev a společnost náboženská zákonem uznaná má právo, náboženství společně a veřejně provozovati, své záležitosti vnitřní o své moci pořádati a spravovati, ústavy, fundace a fondy ku potřebám náboženství, vyučování a dobročinnost ustanovené držeti a jich užívati: jest však, jako každá společnost, poddána obecným zákonům státním.

Článek   16/  Přivržencům vyznání náboženského, které není zákonem uznáno, dovoleno jest, v domě náboženství provozovati, pokud takové provozování není ani proti zákonu, ani proti mravopočestnosti.

Článek   17/  Věda a učení vědecké jest svobodné.

     Každý občan státní má právo, ústavy vyučovací a vychovávací zřizovati a na nich vyučovati, když dle zákona prokáže, že jest k tomu spůsobilý.

     Vyučování domácí není tímto spůsobem obmezeno.

     O vyučování náboženství ve školách přísluší péči míti církvi neb společnosti náboženské, jíž se dotýče.

     Státu náleží v příčině veškerého vyučování a vychovatelství právo nejvyššího řízení a dozorství.

Článek   18/  Každý má toho vůli, vyvoliti si své povolání a vzdělati se k němu, jak a kde mu libo.

Článek   19/  Všichni národové v státě mají rovné právo, a každý národ má neporušitedlné právo, chovati a vzdělávati národnost a řeč svou.

     Rovné právo všech v zemích obvyklých řečí ve škole, úřadě a v životě veřejném od státu se uznává:

     V zemích, v kterýchž bydlí několik národů, zřízena buďte veřejná učiliště tím spůsobem, aby se každému národu dostalo náležitých prostředků, vzdělati se ve své řeči, aniž by byl kdo nucen, učiti se druhému jazyku zemskému.

Článek   20/  Pokud vláda odpovědná může práva, přivedená v článcích 8., 9., 10., 12. a 13., na čas a v některém místě zastaviti, vyměřeno bude zvláštním zákonem.

 

     Ve Vídni, dne 21. prosince 1867.

František Josef m.p.

Svob. pán Beust m.p.

Svobodný pán Becke m.p.

Hrabě Taaffe m.p.

Svobodný pán John m.p., p. podm.

Rytíř Hye m.p.

Z Nejvyššího nařízení: Bernard rytíř Meyer m.p.

 

Úvodní strana Prosincové ústavy.

 

Literatura: VESELÝ, Z. Dějiny českého státu v dokumentech. Praha 2012. 408-415 s.

Fotografie: www.commons.wikipedia.org