100 let a ticho? Možná.

08.11.2016 21:26

 

            Je listopad roku 1916 a Velká válka, do které brzy zasáhne i Amerika (nepočítáme-li kolonie zúčastněných evropských států), zuří v Evropě dlouhé dva roky. Císař František Josef I., který vládne v Podunajské monarchii již téměř 68 let, se chystá k zásadnímu kroku – ukončit válku. Jeho spojencem je ale mocné Německo, které je rozhodně aktivnější a úspěšnější, a to na mír zatím nepomýšlí. Přistoupí však k plánovaným dohodám s tím, že dojde k prosazení tzv. vítězného míru (vítězná strana – v tomto případě Ústřední mocnosti, které se nacházejí hlavně na dobytém území – diktuje mír a požadavky straně poražené). Rakouský císař František Josef však moc dobře ví, že jeho říše je před zhroucením a rozhodně nemá takové nároky jako německých císař Vilém II. Do jeho snah však zasahuje plicní onemocnění, které se nechce vyléčit. Nikdo netuší, ačkoli vzhledem k tak vysokému věku by následující scénář mohl nastat kdykoli, že císař se již své touhy po míru nedočká. 21. listopadu 1916 krátce po deváté hodině večerní umírá ve věku 86 let rakouský císař František Josef I. Nikdo z jeho předchůdců zde nepanoval déle, a nikdo také nerozdělil tento svět na dva tábory, ve kterých ho jedni uctívali jako císaře, za něhož dospěly české země největšího rozmachu, druzí zase kritizovali za jeho nesplněné sliby a za to, že na sklonku své vlády uvrhl monarchii do vřavy 1. světové války, byť byl ve svém nitru přesvědčen, že půjde „pouze“ o lokální válku proti Srbsku. Po válce převládalo především hanobení jeho památky s poukazem na senilitu a degeneraci Habsburků (je paradoxní, že jeho nástupci, prezidentu Tomáši G. Masarykovi bylo roku 1918, kdy se stal prezidentem, dlouhých 68 let – v době jeho odchodu z prezidentského úřadu mu bylo 85 let, tedy v podstatě stejně jako jeho předchůdci – že bychom dnes někdy slyšeli o senilitě našeho prvního prezidenta?). Dnes už je naštěstí tento názor dávno opuštěn a vycházejí práce, které jsou objektivní a vedle negativ panování Františka Josefa I. uvádějí také mnoho pozitiv. Nicméně i dnes lze nalézt názory, které mocně bují proti jakémukoli (byť sebemenšímu) projevu úcty k monarchii a k tomuto panovníkovi. A jaká je situace v době jeho výročí?

            Je listopad roku 2016 a bývalá (u mnoha lidí bohužel již zapomenutá) Podunajská monarchie si připomíná jedno stoleté výročí. 21. listopadu 2016 tomu bude přesně 100 let od smrti významného rakouského panovníka, který byl i uherským a českým králem (byť v Čechách nedošlo k jeho formální korunovaci) – Františka Josefa I. A já se ptám nakladatelství: Kde jsou reedice velkých knih o tomto panovníkovi? Proč není opětně vydána kniha od Franze Herreho, Johna Van der Kisteho, Otty Urbana či Jiřího Pernese (abych zmínil také české autory)? Kde máme první skutečně objektivní životopis, který napsal Bedřich Hlaváč a vyšel pouze jednou, a to v roce 1933 (mimochodem krásných 715 stran)? Cožpak není čtenář natolik vyzrálý, aby se mu dostalo takovéhoto díla, které podrobně rozebralo celý život, povahu a dobu císaře Františka Josefa I.? To opravdu nestačí vládnout dlouhých 68 let nejen v českých zemích a mít stoleté výročí, aby byly opětovně vydány knihy o životě tohoto člověka? Kde to žijeme, když nám nakladatelství nepředloží tyto knihy ani v tento tak významný den? Cožpak by nikdo nechtěl mít doma životopis císaře Františka Josefa I., který byl symbolem 19. století a vůbec celé Podunajské monarchie?

            Je opravdu podivné, že k takovéto situaci dochází. Vždyť před dvěma lety se tématu 1. světové války věnovalo mnoho médií. A právě stoleté výročí od této události (vypuknutí 1. světové války) bylo plodným podnětem, a to nejen v oblasti publikací. V České televizi se dokonce vysílaly pořady, které diváky seznamovaly s událostmi před, během a po válce. Vyšlo také mnoho knih, které, stejně jako televizní pořady, poskytovaly čtenářům důležité, nové či pouze stručné a základní informace o tomto konfliktu. Mimo jiné zmíním, že i publikace od Jiřího Pernese O trůn a lásku, pojednávající o životě a smrti následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este, byla zařazena na seznam znovu vydaných knih (kniha vyšla již několikrát v letech 1994, 2007 a nejnověji právě 2014). Tak proč o tématu 100 let od smrti císaře Františka Josefa I. knihy i televize mlčí?

            Možná někdo vznese námitku (a já na to čekám, neboť jsem se na odpověď dostatečně připravil), že rok 2016 je rokem Karla IV., protože právě před 700 lety se narodil český král Karel I., kterého většina zná pod jeho říšským jménem, resp. číslovkou, Karel IV. Samozřejmě 700 let od narození je obrovské jubileum, vedle něhož vypadá 100 let od smrti jako slabý čajíček, ale na druhou stranu buďme spravedliví a přiznejme si, že o středověkém panovníkovi bylo vydáno mnoho knih, v televizi bylo vysíláno mnoho pořadů a i zámky měly s přihlédnutím k tomuto panovníkovi velké pochopení. O něčem podobném si František Josef může nechat jenom zdát.

            Abych však jen nekáral, v roce 2016 vyšla kniha s názvem František Josef I.: Život císaře slovem i obrazem od Juliany Weitlanerové, a ačkoli se jedná o pouhých 80 stran, přesto, vzhledem k již zmíněné neaktivitě v oblasti vydávání jiných knih o Františku Josefovi, je to do jisté míry významný přínos. No a v listopadu vyšlo tematické číslo časopisu Živá historie, kde dostanete i dárek, národnostní mapu Rakouského císařství z roku 1855 (nicméně i tento časopis si vyhradil pro tuto tematiku „pouhých“ 18 stran z 82). Za zmínku stojí ještě časopis Téma, č. 41, kde má velice zajímavý rozhovor Jiří Rak, a to právě na téma císař František Josef I. Přesto je to opravdové minimum. Sám netuším, zda se nechystá nějaké neočekávané překvapení a nevyjde přímo na 21. listopad (či později) nová (či reeditovaná) publikace. Počítám s tím, že 21. listopadu uvede Česká televize (patrně však na svém „okrajovém“ kanálu ČT2 či jinde) dokument s názvem František Josef I. – Soumrak habsburské monarchie, který je sice velmi dobrý, ale přeci jenom je tomu již 20 let od jeho zpracování.

            Ze současného stavu jsem nesmírně zklamán. Vyvolává to ve mně pocit neúcty k historii. Jinak si totiž onen nepoměr, kdy na jedné straně vydá téměř každé nakladatelství nějakou tu knihu o Karlu IV. (včetně knih pro děti či komiksového zpracování života Otce vlasti), či o 1. světové válce, na jejíž stoleté výročí jsme dostali před dvěma lety opravdu velké množství knih, na druhé dojde k nějaké ubohé zmínce, že jsme tu měli před sto lety jakéhosi téměř neznámého císaře Františka Josefa I. (myšleno ironicky). Cit pro dobu a minulost by rozhodně nakladatelstvím neuškodil. Možná se ale přeci jen dočkáme onoho překvapení.

 

Jiří Pánek