Josef II.

            První panovník habsbursko-lotrinského rodu se narodil 13. března 1741. Byla to doba neklidu, boje o rakouské dědictví a války s Pruskem. Jeho matka Marie Terezie se ale ubránila a po dlouhých válkách svůj trůn uhájila. Cenou za to však bylo postoupení téměř celého Slezska Prusku.

            Josef byl pravý osvícenský panovník. Jeho vzorem se stal Fridrich II. z Pruska, který tak dlouho činil Marii Terezii potíže. Vlivem Pruska chtěl podobný osvícenský styl zavést i v Rakousku. Až do roku 1780, kdy zemřela jeho matka Marie Terezie, však příliš prostoru k plánovaným reformám nedostával, a to i přestože byl již od roku 1765 císařem Svaté říše římské národa německého.

            Když tedy roku 1780 usedl na rakouský trůn, mohl se konečně pustit do reformování své říše. Za své vlády vydal přes 6000 výnosů. Ne všechny však mohly být uskutečněny a mnoho z nich bylo okamžitě či po Josefově smrti zrušeno. Mezi velice známá nařízení patří např. zrušení cenzury, toleranční patent, zrušení nevolnictví (rok 1781), výrazné zlepšení postavení Židů ve společnosti, rázné omezování a častokrát i rušení klášterů, či urbariální patent z roku 1789, který však byl po nástupu jeho mladšího bratra Leopolda zrušen.

            V osobním životě převládla vláda nad čímkoli jiném. Ač byl dvakrát ženatý, ani jedno jeho manželství nebylo příliš vydařené. První manželku Isabelu Parmskou si vzal roku 1760. Hluboká jednostranná láska však po dvou letech skončila předčasnou Isabelinou smrtí. Ani jedno z dětí se nedožilo vysokého věku (Marie Terezie se dožila osmi let a Kristina zemřela druhý den po porodu). To druhé manželství, ke kterému byl Josef donucen svou matkou, dopadlo zcela jinak. Marie Josefa Bavorská pro Josefa nepředstavovala ani v nejmenším jeho milovanou Isabelu, a tak jejich vztah pravděpodobně nebyl ani naplněn. Po její smrti roku 1767 se Josef už neoženil a zůstal tak bez potomků.