Ferdinand Maxmilián (Maxmilián I.)

            Druhý syn arcivévodkyně Žofie Bavorské a bratr císaře Františka Josefa I. Ferdinand Maxmilián prožil dosti proměnlivý život. Ve svém životě se ocitl několikrát na vrcholu, ale mnohem častěji spíše ve spodních příčkách životního koloběhu.

            Předmětem vídeňských klepů se stalo dokonce i jeho narození, resp. jeho původ. Spekulovalo se, že je synem vévody zákupského, tedy synem Napoleona I. Tyto klepy však byly naprosto lživé.

            Se svým bratrem, císařem Františkem Josefem I., neměl příliš vřelé vztahy. Viděl, jak František Josef vládne ve svých zemích jiným způsobem, než by vládl on. Jeho císařskému bratru  se zase nelíbila urychlená reakce při pokusu o jeho zabití roku 1853, který spáchal János Libényi. Údajně prý císař František Josef I. při jedné jízdě kočárem zaslechl někoho vykřiknout Vivat Maxmilian!, což samozřejmě jejich bratrskému vztahu příliš neprospělo.

            Přesto dostal arcivévoda Ferdinand Maxmilián možnost ukázat se jako panovník, nebo alespoň jako místokrál v Lombardsku-benátsku, které tehdy náleželo Rakouskému císařství. Jeho liberální politika sice v Lombardsku vyvolávala naděje, přišla však příliš pozdě. Navíc byl Ferdinand Maxmilián svého úřadu místokrále roku 1859 zbaven. O pár měsíců později byla Lombardie ztracena úplně.

            Roku 1857 se oženil s belgickou princeznou Charlottou. Dcera prvního belgického krále Leopolda I., byla pohledná a s Ferdinandem Maxmiliánem zažila šťastné manželství, které však neradostně pro oba skončilo.

            Mexické dobrodružství, které se na obzoru objevilo roku 1859, mělo být pro Ferdinanda Maxmiliána i pro Charlottu zhoubou. Po dlouhém váhání nakonec Ferdinand Maxmilián na nabídku francouzského císaře Napoleona III. kývl. S podporou Francie vše vypadalo velice slibně, vždyť i mexický prezident Benito Juárez byl zahnán na sever Mexika. Mexické císařství, a s ním i mexický císař Maxmilián I., však nevydrželo příliš dlouho. Francie začala zvolna ustupovat, až nakonec císař Napoleon III. opustil mexického císaře a jeho císařství úplně. Roku 1867 byl mexický císař zajat republikány (pod vedením Benita Juáreze) a 19. června 1867 v Cerro de las Campanas jako uzurpátor zastřelen. Jeho manželku, která se ještě před úplným císařským pádem vydala do Evropy pro podporu mexického císařství, postihlo šílenství, ze kterého se již nevzpamatovala. Zemřela až roku 1927 v izolaci na belgickém zámku Bouchout.